Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

Po dlouhé pauze jsem zpět :-)

16. září 2014 v 19:15 | © Má Fantazie
Moje milé věrné čtenářky (a případně moji další noví čtenáři), jste tu? :-D

Měla jsem v psaní velmi dlouhou pauzu, ale jsem zpět a jsem v plné síle.To víte, než se tak nějak ustálí rodinný život chvíli trvá. Volného času není mnoho. Čeho ale je kvanta, jsou mé myšlenky a ty musím dostat ven. No a bylo by to plýtvání, kdybych je nepřevedla do mých ucelených příběhů.

Možná jsem blázen, ale načnu nový příběh s názvem Sokové. Ráda bych, aby toto bylo takové moje další dítko, protože jeho děj ve mně vzkvétá už hezky dlouho. A ráda bych ho doplnila o různé blbinky jako je rozbor postav, rodokmen, mapa území a především - mé vlastní digitálně malované ilustrace. Velmi se na tento můj projekt těším a doufám, že vás zaujme. Již pracuji na prvním díle. :-)

Na povídkách New Life a I won´tbe alone bude taktéž pokračovat. A z jedné věci mám obzvlášť radost! Oběhla jsem své oblíbené stránky a zjistila, že to na některých stále velmi žije a mé srdce jásá! Mám toho plno, co číst! :-) Těšte se na mé komentáře! :-)
 

I won´t be alone-66.kapitola

11. prosince 2012 v 21:43 | admin |  I won´t be alone
Od jejich svatby uplynuly už dva dlouhé roky. Roky naplněné štěstím, radostí, ale i neskutečného utrpení. Změnily plno životů. Ze slečny Kate Smithové se stala paní Jacksonová, z Michaela ženatý muž a malý Michael pomalu ale jistě rostl před očima. Na chvíle, kdy jí Michael opětovně požádal o ruku, jak byl nesvůj krátce před tím, než si řekli své ano a prvně v životě ho viděla, jak mu něco nejde - jak jeho ruce byly doslova levé a vše, co do nich uchopil, mu nešikovně upadlo na zem, vzpomínala vždy, když jí bylo nejhůř.

I won´t be alone-65.kapitola

5. prosince 2012 v 12:42 | admin |  I won´t be alone

Moje zlatíčka...tímto bych chtěla oznámit takvou věc...Tímto dílkem jakoby končí pomyslná první řada povídky...Proč to mám takhle rozdělený? Protože teď se s dějem posuneme trošíčku dál. Ještě nejsem úplně rzohodlá, ale dál možná budu psát ve třetí osobě...no ještě uvidím, musím to promyslet. Tak ať se dílek líbí.... :-)

Seděli jsme v restauraci a popíjeli víno. Byly by to dokonalé chvilky...KDYBY...Kdybychom před sebou neměli nepříjemný a přesto upřímný rozhovor. Tedy alespoň z mé strany...
"To napětí by se dalo krájet Miku..." poznamenala Kate "Nechtěl bys tedy přejít k věci, ať to máme za sebou?"
"Promiň já....V podstatě nevím jak začít.." odmlčel jsem se "Změnila jsi se. Nebývala jsi až tak přímočará. Zbrklá to ano...ale..."
"Sakra z tebe to leze jak z chlupatý deky, vážně. Ano změnila. Zažila jsem toho za poslední dobu tolik, že to člověka prostě ovlivní." rozčilovala se, ale záměrně jsem jí nechával pokračovat...ve vzteku se člověk nejsnáze vypovídá..."Jo máš pravdu, chceš říct, že za všechno si můžu sama a skutečně! Je to tak. Prostě jsem byla pitomá. No a co? Každej dělá chyby, obzvláště, když je mladej, no ne?"
 


I won´t be alone-64.kapitola

26. listopadu 2012 v 19:08 | admin |  I won´t be alone
Znáte ten pocit, kdy si myslíte, že už víte, co je dokonalé štěstí a pak jste překvapeni, když zjistíte, že může být ještě lépe? Tak přesně takhle jsem se cítil ve chvíli, kdy jsem v náruči držel svého syna. Michael je krásné miminko, tak jako každé, ale pro mne je tím nejkrásnějším, protože je symbolem a plodem skutečné a pravé lásky. Prozkoumával mne svýma velkýma blýskavýma očima a jakoby říkal "Já vím, kdo jsi...Ty jsi můj táta..."
"Děkuji ti za něj, Kate..." Na víc jsem se nezmohl, ale ona věděla, jak tyto má slova myslím. Chtěl jsem jí říct, jak moc ji obdivuji za to, jak vše sama zvládla, ale také to, že kdyby nebyla paličatá a já nebyl hlupák, na nic z toho sama být nemusela. Pro tuto chvíli jsem si své myšlenky nechal raději jen pro sebe.

I won´t be alone-63.kapitola

16. listopadu 2012 v 20:44 | admin |  I won´t be alone
"Jaký je?" Ta otázka mi z ničehonic vyklouzla z úst. Chvíli jsem přemýšlel, zda jsem ji skutečně vyslovil nahlas či jsem si to jen představoval, protože se mi nedostávalo odpovědi.
Kate ospale zamžourala. Ještě napůl spala Byl jsem neskutečně zvědavý na naše miminko. Vžyť to byl můj sen, abychom my dva...
"Cože?" vytrhla mne z mého přemítání. Takže se mi to nezdálo.

"No jaký je náš syn? Pořád na něj myslím. Chtěl bych o něm vědět všechno."
"Aha" koutky úst se jí zvedly do toho nejkouzelnějšího úsměvu, jaký znám. "Neboj se, však ho brzo poznáš." dodala.