Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

New Life - Cesta (3. kapitola)

14. ledna 2010 v 10:16 | admin |  New Life
New Life

NEW LIFE - Příběh o mladé dívce Magdaleně, která žila poklidným životem v malém městečku. Její husté havraní vlasy dokonale kontrastovaly s bledou pletí a modrýma očima. Vždy se považovala za velkého snílka a vyrůstala v přesvědčení, že se jednoho dne stane slavnou umělkyní.  Jednoho dne však potkala svého osudového muže. Bude s ním šťastná nebo ji čeká ještě jiná a strastiplná cesta životem? Stane  se slavnou umělkyní jak si to vysnila? Půjde tvrdě za svým cílem nebo jí osud připravil jiné překvapení? To vše se dozvíte v tomto příběhu...


______________________________________________________________
Cesta - 3. kapitola

Petr mě chytil za ruku a spěchal ke stolu s hosty. Do volné ruky uchopil lžičku a jemně s ní zaťukal o skleničku, aby si vyžádal pozornost.
"Naši drazí hosté..." pronesl a pokračoval "Jsme rádi, že jste s námi oslavili tuto úžasnou událost..." otočil se a políbil mě... "Chtěli bychom se s vámi rozloučit. Hezky to tu za nás oslavte! Mějte se krásně a všem ještě jednou za vše moc děkujeme." Zatím co jsme odcházeli, ozývalo se hlasité tleskání, další gratulace a přání hodně štěstí...

Musím přiznat, že to byla docela úleva, když jsme vyšli před restauraci. Přestože bylo odpoledne, nikde nebylo nic slyšet. Jen ticho...Bylo to úžasné...
Petr nic nepil, aby mohl řídit. Chystali jsme se na svatební cestu, kufry už jsme měli sbalené a uložené v autě. Oba jsme se nesmírně těšili na naší svatební noc, tak jsme rychle nasedli, abychom v našem hotýlku byli co nejdříve. Byli jsme velmi staromódní pár. Před svatbou jsme spolu nic neměli...já i Petr jsme si to tak přáli, má to podle nás své kouzlo.

Po cestě v autě bylo velmi veselo. Seděla jsem na předním sedadle vedle svého manžela...(manžela...bylo to zvláštní pomyšlení. Najednou jsem ucítila obrovskou pýchu. Byla jsem pyšná na to, že právě on je můj. Choval se ke mě tak krásně, tak něžně...A o jeho vzhledu ani nemluvím - vysoký, urostlý, krátké blond vlasy, velké ruce, hnědé oči...takhle bych mohla pokračovat donekonečna...). Smáli jsme se a vzpomínali na doby, jak jsme se poznali...
"...a jak jsi se styděla, když jsem se tě poprvé omylem dotkl!!! Byla jsi rudá až za ušima." Petr se hlasitě zasmál.
"Héééj! A to si říkáš gentleman??" rozčilovala jsem se, ale musela jsem se mát.
"Lásko, to jsem nikdy neřekl, že jsem."
"To se nedělá tohle."laškovala jsem.
"Ale mě se strašně líbí, když se červenáš. Nemůžu si pomoct." Jednou rukou pustil volant a pohladil mě po tváři. kterou jsem mu ve spěchu vložila do dlaně. Přesně tam pasovala...zavřela jsem oči a pak uslyšela jen hlasité "Nééééééééééééééééééé!!!!" Než jsem je stihla otevřít - bum- ozvala se hlasitá rána. Cítila jsem, jak se kolem mého těla obepíná hromada železa a airbag. Pak najednou vše utichlo a obraz zčernal. Po nějaké době jsem v dáli zaslechla houkání. Nebyla jsem schopná udělat jakýkoli pohyb nebo promluvit. Jediné co jsem dokázala, bylo myslet. Myslet na Petra - Proč se neozývá?...Cítí se stejně jako já? Něčí hlasy se k nám přibližovaly...
"Musíme je rychle dostat ven."
"Kolik jich tam je?"
"Nevím....Já nevím. To auto je na padrť."
"Možná dva nebo tři."
"Musíme je vyštípat...."
Dál nevím nic...neměla jsem sílu je poslouchat, Každá jejich věta mě přiváděla k většímu zoufalství a sevřela se ve mě úzkost... Prostě jsem usnula....

16. května 2006

Když jsem otevřela oči, nedokázala jsem na nic zaostřit. Všude bylo bílo. Slyšela jsem podivné pípání. Nevím, jak dlouho jsem takhle strnule ležela, ale pak mi došlo, že jsem v nemocnici. Šokovaně jsem zalapala po dechu a v tu ránu u mě byla maminka a uklidňovala mě. Nevěděla jsem zda dokáži normálně promluvit, v krku mě štípalo. Měla jsem žízeň.
"Co...co se stalo??" podařilo se mi vykoktat.
"Měli jste nehodu, zlatíčko. Musíš odpočívat." odvětila.
"A co Petr?? Jak je mu? A kde je?...."netrpělivě jsem čekala na všechny odpovědi...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alca.Fe Alca.Fe | 14. ledna 2010 v 11:12 | Reagovat

Teda, takhle to utnout!:-xTeprve s těma povídkama začínáš a už chytáš manýry jako všichni tady!:-DTo je jen samé napínání a napínání. Teda, ale řeknu ti, docela depresivní díl. Mají svatbu a hned se vybouraj, chudáci...:-? O_O

2 whatever-happens whatever-happens | 14. ledna 2010 v 11:15 | Reagovat

[1]: no jo no...jinak by to nemohlo pokračovat dál, tak jak chci :-D  jednou to přijít muselo :-D

3 Britanka Britanka | E-mail | Web | 14. ledna 2010 v 11:21 | Reagovat

co se s nima stalo? O_O

4 love.U2 love.U2 | 14. ledna 2010 v 16:24 | Reagovat

cozeeeeeeeeeee?????????? a co je s petrem? O_O

5 zuuzcaa zuuzcaa | 14. ledna 2010 v 16:28 | Reagovat

uuuuuuuuuuuuááááááááááááá :-O ... no ale honem další díl... kde je , co s nim je? :-O

6 Zuzik.14 Zuzik.14 | Web | 21. února 2010 v 22:03 | Reagovat

Noo...je na živu Petr?? O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama