Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

New Life - Obřad (2. kapitola)

13. ledna 2010 v 16:45 | admin |  New Life
New Life

NEW LIFE - Příběh o mladé dívce Magdaleně, která žila poklidným životem v malém městečku. Její husté havraní vlasy dokonale kontrastovaly s bledou pletí a modrýma očima. Vždy se považovala za velkého snílka a vyrůstala v přesvědčení, že se jednoho dne stane slavnou umělkyní.  Jednoho dne však potkala svého osudového muže. Bude s ním šťastná nebo ji čeká ještě jiná a strastiplná cesta životem? Stane  se slavnou umělkyní jak si to vysnila? Půjde tvrdě za svým cílem nebo jí osud připravil jiné překvapení? To vše se dozvíte v tomto příběhu...


_____________________________________________________________________
Obřad - 2. kapitola

Sluneční paprsky ozářily mou tvář, když jsem vystupovala z auta před kostelem. Bylo dopoledne, takže teplo, které z nich sálalo bylo velmi příjemné a uklidňující. Byla jsem neskutečně nervózní. Jak by taky ne, právě jsem se hnala do chomoutu. Zbývalo mi jen několik minut svobody. Opět mě pohltila panika. "Ne, ne ne, klid. Dýchej. Z hluboka." pomyslela jsem si a jemně zatřásla hlavou abych tyto myšlenky vypudila.
Vedle mě se objevil tatínek "Připravená?"
Zhluboka jsem se nadechla, očima prohlédla okolí a pak prostě řekla "Jsem."
Otec mě uchopil za ruku, jemně jsem se do něj zavěsila a společně jsme vkročili do kostela. Zřejmě ze mě cítil to napětí a nervozitu (no, jak by taky ne, třásla jsem se jako ratlík), protože se ke mně nepatrně naklonil a špitnul "To bude dobré, věř mi."
"Díky tati, mám tě ráda."

Kostel byl úchvatný. Skrz vysoká okna proudilo sluneční světlo, paprsky vytvářely na podlaze jemné proužky světla a stínu. Jakmile nás hosté spatřili, slyšela jsem obdivné špitání. Za normálních okolností, by mě to uvádělo do rozpaků, tentokrát ne. Měla jsem pro to dva dobré důvody. Za prvé - tentokrát jsem si skutečně připadala krásná a za druhé - příliš jsem je nevnímala, protože mé oči a mé srdce hledaly jen jedinou osobu. Mého milovaného Petra. Když jsem ho konečně spatřila, najednou jsem se uklidnila a věděla jsem, že vše se děje tak jak se má dít. Celou tu dobu, kdy jsme procházeli uličkou, jsme se já a Petr na sebe dívali. Nebyl to ten sladce zamilovaný pohled, bylo to něco víc. Bylo to jako by si naše oči povídali. Přesně věděli, co si mají říct…Když jsme od sebe byli už jen na krok, tatínek mu předal mou ruku a potichu odešel. Petr se ke mně naklonil a do ucha mi zašeptal "Jsi nádherná." Oba jsme se otočili k oddávajícímu, abychom mohli dokončit tuto jedinou správnou věc, která zůstávala nedokončená.

Obřad probíhal v tradičním stylu. Cítila jsem se jako nejšťastnější člověk na světě, když jsme si konečně řekli své ano a následovně mě Petr vášnivě a láskyplně políbil. Když přišly na řadu gratulace hostů, já byla tolik zabraná do situace, která se právě děla, že jsem je ani trošku nevnímala. Každého jsem automaticky chytla za ruku, políbila a poděkovala. Měla jsem chuť okamžitě zmizet a být jen s Petrem. Ale to nebylo možné, museli jsme přece dokončit svoje povinnosti a to znamenalo strávit ještě nějaký čas na hostině…

Já ani Petr nejsme moc upovídaní. A tak se naše větší konverzace rozvinula až u našeho prvního společného tance. Jemně jsme se pohupovali do rytmu romantické hudby. Petr mě majetnicky držel kolem pasu a já ho svými objímala kolem krku.
"Jsi šťastný?" Zeptala jsem se ho po chvíli.
" Jsem. Neskutečně moc. Jen…"
"Co se děje??" V hrůze jsem na něj vytřeštila oči.
"Já jen..že… no že…už bych chtěl být jen s tebou."
V té chvíli se mi ulevilo, ale měla jsem chuť si ho trošku dobírat. "Ale vždyť jsi se mnou!"
"Ty víš jak to myslím."
"Ne, opravdu nevím. Tak mi to pověz." Měla jsem co dělat, abych udržela vážnou tvář. Vůbec mu nedošlo, že si z něj dělám srandu.

Trošku se začervenal, naklonil se ke mně a zašeptal "Jak můžeš být tak nechápavá?" Něžně mě pohladil po tváři a pokračoval "Chtěl bych ti pomalu rozvázat tohle šněrování…" rukou mi přejel po zádech a pokračoval "Nechat z tebe spadnout tyhle krásný šaty…dívat se na tebe jak přece mnou stojíš ve spodním prádle….a pak…"rukou mi něžně chytil bradu a čekal, až se mu podívám do očí "…pak bych se s tebou miloval celou noc."

Najednou jsem nevěděla jak se dýchá. Petr se mnou takhle otevřeně o intimních věcech ještě nikdy nemluvil. To mě zaskočilo. Velmi mile zaskočilo. Ale také jsem se začervenala, stoupla si na špičky abych k němu byla blíž a zašeptala "Tak pojďme už odsud pryč…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Britanka Britanka | E-mail | Web | 13. ledna 2010 v 17:26 | Reagovat

a dál? :-)

2 Alca.Fe Alca.Fe | 13. ledna 2010 v 18:19 | Reagovat

Zatím to vypadá dobře. Těším se na další díl... :-)

3 Zuzik.14 Zuzik.14 | Web | 21. února 2010 v 21:58 | Reagovat

Jj uteč s nevěstou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama