Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

New Life - Přípravy (1. kapitola)

12. ledna 2010 v 10:01 | admin |  New Life
New Life

PŘÍPRAVY - 1. kapitola

15. května 2006

"Vstávej ospalče!" slyšela jsem velmi vzdáleně něčí hlas. "Dneska je tvůj den! Přece ho neprospíš! Máme spoustu práce." Trvalo mi dlouho než jsem si uvědomila, co tím Hanka myslí. Ale když mi to konečně došlo, začala jsem zmatkovat. Sakra! Já se dneska vdávám! Ne, ne, ne! Ne! Já nemůžu! Nejsem na to připravená! Můj vnitřní hlas mě však začal chlácholit " Ale ano, můžeš. Jsi připravená, protože ho miluješ."


Má milovaná sestřička se na mě chápavě dívala a čekala, až se uklidním. "Tak honem, musím tě nalíčit a učesat." Vzala polštář a hodila ho na mě. Poslušně jsem se tedy vyhrabala z postele a pomalu se přesunula do koupelny. Byla sice velmi malá, ale dva lidé se tam ještě vcelku vešli.
"Počkej! Dyť já si ještě musím oholit nohy!"
" Tak ale dělej!" zavrčela na mě Hanča "Vždyť máme už jen 2 hodiny na to všechno!" rozmáchla při tom rukama.
"Jo, budu chvátat, já tě pak zavolám...a Hani... děkuji...za všechno."

Když jsem dokončila své dílo, přišel na řadu make up. pohodlně sem se usadila na židli, zavřela oči a zatímco mě sestra líčila, mohla jsem se poddat svým myšlenkám. Byla jsem ráda, že jsem nemusela jít do nějakého salonu. Sestřička byla velmi zručná co se česání a líčení týká. A nejen to, uměla velmi dobře zpívat. Umělecké vlohy se u nás v rodině zřejmě dědí. Náš dědeček z matčiny strany hrál nádherně na housle. Dodnes si živě pamatuji, že každého svou muzikou dokázal dojetím rozplakat. Maminka je po něm, nehraje sice na žádný nástroj, ale je skvělá sochařka. no a já...já se velmi zajímám o fotografování. Miluji ten pocit, kdy dokáži ve svých fotografiích zachytit ty správné emoce. Takové, jaké skutečně jsou. Velmi doufám, že se mi podaří otevřít si svůj ateliér. Třeba někde...

"Hotovo! vytrhla mě sestra z mého snění. "Vypadá to úžasně! Ale ještě se nedívej, postavím tě před zrcadlo, až budeš úplně nachystaná jo?"
"Ach jo...co mám dělat...mám snad jinou možnost?" Naoko jsem se mračila.
"Ne-nemáš." V tu chvíli jsme se na sebe podívaly, hlasitým smíchem se rozesmály a objaly se.
" Ták ukaž, jdeme na ty vlasy, to bude rychlý."
"Jen aby..."

Sestřička se dala do rozčesávání, které bylo velmi příjemné. Cítila jsem jemné tahání a šimrání, jak kartáč projížděl mými vlasy. Bylo to příjemně uvolňující. Pak mi je začala splétat. Mám je dost husté a dlouhé, takže její práci jsem jí příliš nezáviděla. Ale to jsem raději nahlas neřekla. Jí to velmi bavilo. Byla jsem na svůj účes velmi zvědavá. Já ho nevybírala, nechala jsem to na Hanče. Pak mi ani nechtěla ukázat obrázek, podle kterého mě nakonec česala. V koupelně se rozlehlo slabé zaťukání na dveře. Maminka vešla, v ruce nesla velký vak.
"Nesu ti šaty zlatíčko."
"Děkuji, polož je tady prosím" ukázala jsem na komodu.
" Téda!!! Ty vypadáš úchvatně!" pak se podívala na Hanču "Dobrá práce, holčičko."
Obě jsme sborově zašeptaly "Děkuju."
"No jo, sestry se nezapřou." Maminka se na nás usmála a odešla.
"Nastal čas se obléct!"
Hanča vyndala mé svatební šaty - byly celé bílé. Původně jsem chtěla korzet a sukni, ale na poslední chvíli jsem se rozmyslela. Nakonec jsou vcelku. Na matném pevném saténu byla na živůtku našitá jemná krajka a na ní drobné korálky, které se na slunečním světle jemně třpytily. Zadní díl byl však na šněrování, takže zepředu vypadal opravdu jako korzet. Sukně byla hladká a velmi široká, pod ní jsem si musela nasadit spodničku, které držela její tvar.
Když jsem byla komplet oblečená, povinně jsem se musela otočit dokolečka.
" Tak se na sebe můžeš podívat!" Hanča zajásala.

Stála jsem před dlouhým zrcadlem a dívala se na sebe. Nepoznávala jsem se. Šaty byly naprosto dokonalé, zvýrazňovaly přednosti mé postavy a nedostatky zakrývaly. Oči vypadaly jako dvě velké studánky, lemovaly je černé linky a nad nimi byly nanesené stíny v olivové barvě. A vlasy? Ty byly vyčesané nahoru, z jednotlivých pramínků byly vytvořené prstýnky okolo hlavy. Jeden velký trochu zvlněný pramen jsem měla spuštěný na pravé straně. Celý můj účes byl posázený drobnými kytičkami - místo závoje, ten jsem nechtěla.
" Hani, jsi úžasná!"
" Tak konec prohlížení, Petr čeká!" pak se zvalo hlasité zatleskání, aby mě trošku popohnala.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Britanka Britanka | E-mail | Web | 12. ledna 2010 v 16:17 | Reagovat

páni zajímalo by mě jak vypadala ;-) už se těším na další jak to bude pokračovat

2 Zuuzcaa Zuuzcaa | 12. ledna 2010 v 16:25 | Reagovat

krásný .-) ..začíná to svatbou, zajímavý :) ..copak se asi přihodí :-O

3 Alca.Fe Alca.Fe | 13. ledna 2010 v 17:28 | Reagovat

To je hezký... :-)

4 Zuzik.14 Zuzik.14 | Web | 21. února 2010 v 21:52 | Reagovat

Chtěla bych ji vidět, určitě byla nádherná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama