Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone - 2. kapitola

23. února 2010 v 13:21 | admin |  I won´t be alone
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





Probudil jsem se po osmé hodině ranní. Měl jsem tedy co dělat, abych se do divadla dopravil včas. Michael Jackson nesmí chodit pozdě, je to velmi neslušné. Neměl jsem čas snídat a tak jsem utíkal do šatníku, kde jsem hledal, co si dnes obléknu. Věděl jsem, že určitě chci klobouk a brýle, ale co k tomu? Oblékl jsem si tedy černé kalhoty, bílé tričko a třpytivé sako. A samozřejmě bílé ponožky a černé boty. Vlasy jsem si stáhl do culíku a zpod klobouku jsem vytáhl pár pramínků tak, jak to vždy nosívám. Nakonec jsem nasadil brýle. Byl jsem připravený odjet právě včas.

Venku již na mě čekal řidič v nádherně vyleštěném autě. Bylo jako zrcadlo a tak než jsem nasedl dovnitř, naposledy jsem se v ně prohlédl, zda je vše tak, jak má být, vše na správném místě, vše zapnuté. Zdálo se, že ano a tak jsem mohl nasednout.
"Dobré ráno, Jakeu!" pozdravil jsem svého šoféra
"Dobré ráno, pane. Jsete připravený vyjet?"
"Jistě, smozřejmě." usmál jsem se na něj, on se na mě letmo podíval a nastartoval vůz.

Před divadlem již samozřejmě postávali otravní paparazzi. Bylo jich tam neskutečné množství. Nesnáším ty jejich lži, co píší!! Proč musí neustále někoho pronásledovat?! Proč musí neustále pronásledovat mě? Čekal jsem než bude má ochranka připravna před dveřmi auta.
"Tak jdeme na to..." povzdychl jsem si.
"Hodně štěstí při výběru pane." řekl Jake a usmál se na mě.
"Děkuji. Děkuji za všechno."
"Není zač pane, je to má práce Vás dovézt, kam si přejete a pro Vás to dělám nesmírně rád."
"Děkuji." řekl jsem prostě a poplácal jsem ho po rameni.
"Tak už neděkujte a jděte."
Měl pravdu. Otevřel jsem dveře. Sotva co jsem to udělal, začaly mě ozařovat blesky fotoaparátů. Obklopený ochrankou jsem proklouzl do divadla, kde jsem si konečně oddychl. To nejhorší mám za sebou a konečně můžu v klidu pracovat. V sále pro mě byly připraveny ty nejlepší místa, abych dobře viděl na všechny tanečníky.

Když bylo deset hodin, vstal jsem,vzal do ruky mikrofon a ke všem promluvil. Musel jsem-měl jsem totiž plán, o kterém nikdo nevěděl.
"Přeji krásné ráno. Jsem rád, že jste se v takovémto počtu dostavili na dnešní konkurz, moc si toho vážím. Všichni jste se měli naučit některé z mých choreografií. Ale rozhodl jsem se, že dnes mé choreografie tančit nebudete. Písně zůstanou, ale přál bych si, abyste tančili jak vy cítíte hudbu, abyste improvizovali a dostali ze sebe jen to nejlepší... " v sále bylo úplné ticho, nikdo nečekal toto rozhodnutí a tak jsem pokračoval... "Přeji vám všem hodně štěstí a doufám, že vybereme ty pravé tanečníky pro mou show. Děkuji za pozornost." položil jsem mikrofon a sedl si zpět na své sedadlo. Poté na mé znamení spustila hudba a tanečníci začali tančit.

Takovýto výběr je velmi zdlouhavý proces. Chce to si opravdu prohlédnout každého. Každý musí mít šanci se dostat do užšího výběru. Probíhalo několi kol vyřazování. Po každém tanci jsme měli s choreografy diskusi, při které jsme si sdělaovali své typy, kdo by měl či neměl postoupit. Po poslední vyřazování jsme měli všichni jasno, kdo zůstane pro mou show.

Když jsem vybraným tanečníkům sděloval výsledky, moc jsem jejich štěstí prožíval s nimi. Byl to nádherný pocit vědět, že jsem alespoň pár lidem splnil jejich sen, na který tak tvrdě dřeli. Tak jako já kdysi...

Sál se pak pomalu vyprazdňoval a já tam najednou zůstal sám. Ochranka čekala za dveřmi, nikdo mě nmohl rušit. Jen tak jsem seděl a prožíval tu atmosféru prázdného divadla. Světla na jevišti byla tlumená, takže jsem seděl v úplné tmě. Byl to nádherný pocit, který mě okamžitě inspiroval k psaní nové písně. Našel jsem tedy rychle papír a začal psát...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zuuzcaa zuuzcaa | 23. února 2010 v 13:31 | Reagovat

to je jako by to fakt vyprávěl on :) .. jsem moc zvědavá koo si nakonec vybere :)

2 Zuzik.14 Zuzik.14 | Web | 23. února 2010 v 17:30 | Reagovat

téda za dva dny už píše druhou píseň :) a to teda asi opravdu tohle rohodnutí nikdo nečekal, že změní náplň "castingu"
:-)

3 Lenča Lenča | 24. února 2010 v 9:41 | Reagovat

Si tak říkám,že kdyby se tam někdo z nás na ten casting dostal,tak by to bylo fakt něco :-D Jinak máš úžasnou fantazii :-) jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama