Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone -27.kapitola

23. března 2010 v 20:59 | admin |  I won´t be alone
IWBA maly
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





"Tvá kamarádka se na tebe asi bude zlobit..."
"Proč?"
"Že jsem jí tě ukradl na celý večer...."nesměle jsem se pousmál.
"Ona to pochopí."ujišťovala mě.
"Kate, asi je na čase, abych tě dovezl domů..." řekl jsem sklesle, když utichla poslední píseň.
"Dobře. Jen řeknu Jane, aby se o mně nebála."

Vím, že Kate věděla na co zrovna myslím. Věděla, že tato chvíle pro mě znamenala neskutečně mnoho. Věděla, že mě trápí, že jí teď musím nechat samotnou. A také věděla, že rozhodnutí, jak to bude mezi námi dál, nechávám na ní. Nechci na ní v ničem tlačit.

V autě jsme seděli mlčky. Držel jsem jí za ruku. Občas jsme se na sebe podívali. Bojoval jsem se svou touhou odvézt jí ke mně domů. Bojoval jsem se vztekem pokaždé, když jsem se podíval do jejích hlubokých očí. Byly stále tak zraněné. A já ještě nenašel ty zrůdy.

Auto zastavilo. V oknech domu se stále svítilo a já uviděl, jak se záclonka v okně zavlněla. Cítil jsem se provinle, že jsm Katiny rodiče nechal trápit se tak dlouho. Měl jsem jim zavolat...
Pohladil jsem Kate po vlasech. Zachytila mou ruku a naše prsty se pomalu propletly. Natáhla se ke mně, chtěla mě políbit. Věděl jsem, že nám to ubližuje, ale nemohl jsem si pomoct. Políbil jsem jí, jako bych jí líbal naposledy. Kdo ví...možná, že to je naposledy... Zavřel jsem oči a procházel se znovu rájem. Kate jako by najednou na vše špatné zapomněla. Tiskla se na mě a začala mě pomalu svlékat. Rozepínala knoflíček po knoflíčku mé košile. Rukou mě hladila na hrudi. Posadila se na mě a divoce mě líbala. Byl bych býval v tuhle chvíli ten nejšťastnější muž na světě. Miloval bych se s ní hned teď. Tady, v mém autě. Jenže ta procházka rájem začínala bolet. Bolela víc a víc, až mi z očí vytryskly slzy a stékaly mi po tvářích.

"Kate, dost! To stačí!" musel jsem to ukončit dřív než bude pozdě. Jemně jsem jí odtáhl.
"Odpust mi." otřela mi mé slzy a při tom se mi dívla do očí. Věděl jsem, že se neomlouvá jen za to, co se stalo teď, ale za všechno - za to dlouhé odloučení, za nejistotu, která se ve mě hromadila, za to, že se se mnou nechtěla vidět...
"Kate?"zvedl jsem jí bradu. "Ty jsi ten poslední člověk, který by se mi měl za něco omlouvat. Rozumíš mi?"
"Ale..."
"Žádné ale." na chvíli jsem se odmlčel "Já...Myslím....Myslím, že bys už měla jít, Kate. Nechci, aby se stalo něco, čeho bychom já nebo ty mohli později litovat."
"Ty...Ty už mě nechceš??" vyděšeně se na mě dívala.
"Ne! Tak to není Kate! Ach ty mů blázínku..." políbil jsem jí na čelo. "Bůh ví, jak moc tě chci. Já jen...Já jen...popravdě...nevím, co všechno si můžu dovolit a co ne, Kate. Nechi ti ubížit nebo v tobě nějak vyvolávat škaredé vzpomínky. To bych si v životě neodpustil."
"Aha, chápu."tvářila se smutně.
"Ne, nechápeš." rozčílil jsem se. "Ani netušíš jakej mám vztek. Kolik přemáhání mě stojí zachovat chladnou hlavu a být klidný. Chtěl bych, aby ty zrůdy trpěly za to, co ti udělaly!! Chtěl bych, aby si musely projít tím, co ty! A já se nestanu tím, čím jsou oni. Pokud bych v tobě někdy vyvolával ty vzpomínky, byl bych jako oni!! Omlouvám se, ale musel jsem to říct."
"Lásko, to je v pořádku. Rozumím ti." uklidňovala mě. "Teď, když jsem zase stebou, jsem konečně znovu šťastná!" objala mě kolem pasu a přitulila se. "Nechci, abys teď odjel."
"Nemusím odjet sám..." navrhl jsem.
"Chceš říct, že bys...ty bys chtěl, abych jela s tebou?"
"Jen pokud jsi připravená zaít znova Kate."
"Já nechci začít znova. Já chci navázat tam, kde jsme skončili."
Radostně jsem se na ní usmál. vypadalo, to že se zase blýská na lepší časy.
"Vydrž chvilku, jen si dojdu pro pár věcí, ano?" rychle mě políbila a už byla pryč.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zuuzcaa zuuzcaa | 23. března 2010 v 21:04 | Reagovat

juuuu :) .. to je prostě krásný, když jsou zamilovaný :) .. snad už je nikdo a nic nerozdělí :)

2 danielle-campbell danielle-campbell | Web | 23. března 2010 v 21:06 | Reagovat

hezký blog! x)

3 Britanka Britanka | E-mail | Web | 23. března 2010 v 21:19 | Reagovat

krásný jen tak dál

4 Laneey Laneey | Web | 23. března 2010 v 21:21 | Reagovat

to je krásný :-)  ...ale mám z toho ukončení nějakej divnej pocit, doufam , že se zas něco nesemele, a Kate odjede s Mikem do mů...tam kam patří ;-)

5 sára sára | 23. března 2010 v 22:19 | Reagovat

Krásný dílek, Michael opět nezklamal, je to úžasný a citlivý chlap. Jen Kate, je nějak hrrr, čekala bych že se  bude držet zpátky... no ale nechám se překvapit!díky čte se to samo :-)

6 Zuzik.14 Zuzik.14 | Web | 24. března 2010 v 1:18 | Reagovat

jeeee...no ale aby jí rodiče nepřemlouvali, aby ještě raději zůstala doma :-(

7 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 25. března 2010 v 15:27 | Reagovat

No konečně se k sobě vrátí,doufám,že než se vrátí do auta tak se ještě něco nestane!!! :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama