Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone -33.kapitola

7. října 2010 v 19:53 | admin |  I won´t be alone
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





Byl jsem až příliš nervozní. Srdce mi tlouklo jak o život. Chtěl jsem, aby vše bylo dokonalé. Stáli jsme v útulném venkovském hotýlku, daleko od domova, daleko od všeho. Pomalu jsem Kate sundaval šátek z očí. Chvíli jí trvalo než se rozkoukala, mrkala a mžourala, vše si prohlížela a konečně promluvila.
"Pane Bože!" Kde to jsme? To je nádhera!!"
"A tos ještě neviděla tu přírodu tady všude kolem!!!"rozmáchl jsem rukama.
"A kde jsme?!" ptala se netrpělivě.
"Jsme v Irsku."
"V Irsku? Jak víš, že miluju Irsko?"
"Nevím." zasmál jsem se. Měl jsem radost, když jsem už takhle předem věděl, že se jí tu bude líbit.
"A co tu budeme dělat?"
"Nejste vy nějaká zvědavá, madam? Přeci co budeme chtít!"
"Tak honem, chci tu vidět všechno, krajinu, naše pokoje..."
"Ehm...no...máme jeden pokoj...myslel jsem...neboj se!" ujišťoval sem jí... "já jen myslel, abysme byli pořád spolu. Ale jestli chceš vlastní, hned to zařídím."
"Neblázni!! A pojď už! ... Co tady tak stojíš?"

"Prosím vás, můžete nám ukázat, kde je náš pokoj?"promluvil jsem na muže na recepci.
"Ale jistě pane Jacksone, je mi ctí. Pojďte prosím za mnou." Byl ze mne trochu nervozní.
Vyšli jsme po vrzajících dřevěných schodech do prvního patra. Po stěnách byly v pravidelných intervalech rozmístěny lustry napodobující svícny. Byl to malý hotel, ale velmi velmi luxusní a hlavně útulný. Na výběru jsem si dal obzvlášť záležet.
Recepční nás vyzval ať vstoupíme dál, do našeho pokoje.
"Kdyby bylo něco v nepořádku nebo jste měli jakékoli přání, dejte mi prosím vědět. Vše je již předem splněno. Přeji vám oběma nádherný pobyt."
"Děkujeme, jste velmi laskav." S těmito slovy se za námi zavřely dvěře a my zůstali sami. Rozevřel jsem náruč a Kate mi do ní spěšně skočila.
"Měl jsi dokonalý nápad! Je to je to...prostě nádhera! Perfektní!"
"Mám z toho radost! Co bys řekla malé procházce místní krajinou? Nejsi příliš unavená?"
"Ani náhodou! Jdeme."

Musím říct, že Irská krajina je opravdu úchvatná. Je tak drsná, plná barev, svěžesti, jakési nevinnosti. Z té krásy mě až mrazilo po těle. Člověk jako by měl pocit, že je na jiné planetě. S Kate jsme se procházeli ruku v ruce po místních cestách ohraničených kameny, všude okolo se pásly ovce. Vál celkem silný vítr, chvílemi poprchávalo a chvílemi naopak svítilo slunce. Sem tam se někde objevila duha a my se náramně bavili předháněním, kdo jí objeví dřív. Vše bylo dokonalé. Téměř. Nebýt malé ochranky, která nám byla neustále v patách. Bez ní to v mém životě již nešlo. A mrzelo mě, že i v Katině životě tomu kvůli mně tak je. Ale na chmurné myšlenky tu momentálně nebylo místo. Naštěstí.

Přírody jsme se nemohli nabažit a tak jsme každý den podnikali výlety. Každý den jsme se vraceli příjemně unavení. Večery jsme trávili v našem pokoji hraním her a pozdními nočními rozhovory. Často jsme také sedávali stulení v houpacím křesle u krbu a zahřívali se po náročné tůře. Kate mi většinou usínala v náruči. V ten moment jsem prožíval ty nejkrásnější chvíle. Cítil jsem jaké to je mít někoho. Někoho, kdo vám dovolí starat se o něj. Někoho, kdo vám rozumí, někoho, kdo je zároveň i vaším nejlepším přítelem a někoho, na koho se můžete 100% spolehnout. A vzájemná láska toto vše ještě umocňuje.

Kate se zdála být po několika týdnech již v pořádku. I noční můry, které jí v noci trápily, pomalu odeznívaly, až nakonec spávala sladce až do rána. Jednoho večera jsem usoudil, že nastala ta pravá chvíle učinit další krok v našem vzájemném vztahu...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Britanka Britanka | E-mail | Web | 7. října 2010 v 20:05 | Reagovat

to je rychlost ;-) Irsko je nádherná země...těším se a opět napíšu to "a dál?" :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama