Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone -38.kapitola

26. října 2010 v 21:19 | admin |  I won´t be alone
IWBA maly
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





Vešel jsem do velké, elegantně zařízené kanceláře. Pan Henry Davis vstal z velké kožené židle, aby si se mnou mohl potřást rukou. Řekl bych, že je mu něco okolo 50 let. Řešil už stovky případů a zatím všechny úspěšně. Jeho práce je jeho životem a přesně takového člověka jsem potřeboval. A proto jsem si ho tehdy vybral...
"Dobrý den, pane Jacksone. Rád Vás zase vidím a jsem rád, že Vám mohu poskytnout konečně nějaké informace."
"Dobrý den." přijal jsem jeho napřaženou ruku a krátce jsme si s nimi potřásli.
"Prosím posaďte se."
"Děkuji, tak mluvte, prosím." tato situace mne velmi rozrušovala, protože jsem byl absolutně bezmocný a nemohl jsem nic sám dělat. To mě dohánělo k šílenství.
"Náš případ nabral nový směr pane Jacksone. Nebude trvat dlouho a pachatelé budou pikat za to co provedli..." po stole ke mně přisunul malou kazetu.
"Co je to?" zeptal jsem se.
"To nejcennější, co máme - důkaz....je to kazeta z kamery z protějšího obchodu, která snímá ulici."
"Chcete říct, že......."vzal jsem kazetu do vzteky třesoucí se ruky. "že kdybych tohle teď pustil, uvidím, jak ty stvůry znásilňují Kate?!" nemohl jsem rozčílením skoro ani mluvit.
"Ano...je mi to líto...Ale doporučoval bych Vám...nedělejte to."
V tu chvíli mi mysl zahalila nepříčetnost. Nedokázal jsem nad ničím uvažovat. "Prosím Vás nemáte tady nějaký alkohol? Normálně nepiju, ale potřebuji si dát skleničku, jinak za sebe neručím..."
"Jistě." v mžiku mi podával sklenku whiskey a já jí do sebe doslova kopl.
"Co nám ještě tedy brání k tomu, aby je zavřeli?"
"No...víte...celou dobu jsme si mysleli, že měli dokonalý plán, žádné důkazy....ale udělali dvě obrovské chyby. Neměli zakryté tváře a navíc je natáčela kamera.
"Jakto, že jste tu kameru neprověřil dřív??!!" vyjel jsem zprudka na něj.
"Nevěděl jsem, že tam ta kamera je. Pokud nevíte, že tam je, nemůžete jí spatřit. Je to nová technologie zabudování kamery, která se ještě příliš nepoužívá. O její existenci jsem se dozvěděl úplnou náhodou od kolegy. Šel jsem tedy do toho obchodu a se svolením majitele jsem prohledával záznam po záznamu....až jsem našel ten, který jsem potřeboval...."
"A?"
"No i když jsou na kameře a nemají masky, byla dostatečná tma na to, že jejich tváře nejdou příliš poznat. Tato kazeta tedy musí putovat ještě k expertům, kteří dokáží zázraky - zjistí jejich totožnost."
"Jak?"
"No nevím přesně, ale vyčistí obraz, zesvětlí ho, udělají výřezy a pak budou hledat. A oni je najdou, to si buďte jistý. Máme je a jsme takhle blízko." ukázal malou škvírku mezi palcem a ukazováčkem.
"Ani nevíte, co to pro mne znamená." do očí se mi draly slzy. Ten pocit, když víte, že trestu neuniknou a že dodržím své slovo, které jsem dal Katinu otci, je nepopsatelný.Cítil jsem vztek a bolest při vzpomínkách na tu ohavnost, ale zároveň úlevu, že bude dosaženo spravedlnosti.
"Děkuji Vám pane Davisi. A kdy tak budeme znát jejich jména?"
"To vám nemůžu říct přesně, jak dlouho to potrvá, ale myslím, že měsíc maximálně."
"Měsíc...." zavřel jsem oči a zašeptal.
"Co prosím?"
"Nic, nic, jen jsem si povídal pro sebe, promiňte mi to." zvedal jsem se ze židle a podával mu ruku na rozloučenou.
"Až budete vědět nějaké nové informace, dejte mi prosím ihned vědě. Musím už jít, zpozdil jsem se."
"Spolehněte se pane Jacksone. Nashledanou."
"Nashledanou."

Po cestě domů jsem byl zticha a Jake mne nechal být, za což jsem mu byl velmi vděčný. Potřeboval jsem si vše urovnat v hlavě a hlavně se trochu uklidnit než se vrátím zpět ke Kate...aby na mě nic nepoznala. Když jsem však vešel do domu, pohled, který se mi naskytl se mi ani trochu nelíbil a já věděl, že se něco děje a něco je špatně...


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Britanka Britanka | E-mail | Web | 26. října 2010 v 22:25 | Reagovat

už je zase trápíš... co viděl? Ha konečně dopadnou ty hajzly... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama