Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone-42.kapitola

24. listopadu 2010 v 23:20 | admin |  I won´t be alone
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





Ranní světlo mne probudilo z tvrdého spánku. Podíval jsem se na Kate, která sladce spala dál. Myslel jsem na včerejší večer, na naše doteky a polibky. Pak jsem si vzpomněl, že bych si potřeboval zavolat. Opatrně jsem tedy vstal, tak abych Kate nevzbudil a vyplížil se do jiné místnosti. Spěšně jsem popadl telefon a vytočil číslo do studia. Telefon nevyzváněl dlouho.
"Á, ahoj Johne.
Měl bych na vás tam menší prosbu…Potřeboval bych...no prostě kdyby do studia volala Kate..Kate Smithová…můžete jí říct, že jsem tam a že na něčem pracuji? Já...já...potřebuji se s někým sejít."nenapadal mne vhodná slova "… a nesmí se o tom dozvědět…" Od Johna zazněla kladná odpověď a ujištění, že bude vše v pořádku…
"Děkuji mnohokrát. Měj se." řekl jsem nakonec polotichým hlasem a ukončil hovor stisknutím červeného sluchátka. Rychle jsem na sebe hodi oblečení, které jsem držel zmuchlané v ruce. No to budu vypadat…No nakonec to nebylo tak hrozné.

Když jsem se vrátil zpět ke Kate, byla už vzhůru a usmívala se na mně.
"Dobré ráno lásko." s úsměvem jsem si k ní klekl a políbil jako přání krásného nového dne.
"Dobré ráno."protahovala se "Jsi oblečený…Někam jdeš?"
"Jo no…" podíval jsem se do země a pak zpět na ní "Musím do studia. Ale slibuju ti, že budu chvátat domů, za tebou. Ano?"
"Prosím tě, jen mi nic neslibuj a nechvátej. udělej si co potřebuješ, jo?" pohladila mne po tváři a dlouze se mi dívala do očí. "Miluju tě! Mysli na to."
"To víš, že budu. Já tebe taky."chtěl jsem jí dát malou pusu na rozloučenou, ale Kate si mě přitáhla a z letmé pusy se stal dlouhý a láskyplný polibek.
"Tak už utíkej." řekla nakonec. Její oči byly posmutnělé.
Ve dveřích jsem se na ní ještě naposledy podíval a pak odešel. Bože, je tak křehká!


Jake mě opět dovezl do kanceláře Henryho Davise, který mi včera v tak nevhodnou chvíli volal. Měl pro mne nějaké nové informace o těch mizerech.
"Dobrý den pane Davisi" podal jsem mu ruku.
"Dobrý den, prosím posaďte se. Mám pro vás dobré zprávy."
"Tak povídejte." byl jsem nervozní a nedočkavý..
"Našli jsme je. Kazeta, kterou jsem Vám minule ukazoval, byla podrobně prozkoumána a zde.."ze své brašny vytáhl dvě fotografie "..zde jsou pachatelé." a položil je přede mně. Prstem ukázal na prvního z nich. Měl až uhrančivě černé oči, černé vlasy a z vousů menší strniště. mohlo mu být tak 35 let. "Tohle je Roberto Peréz. Mexičan." pak ukázal prstem na druhou fotografii. "..a tohle je Taylor Gray. Američan. Má na svědomí již dva pokusy o znásilnění, ale nikdy mu nebyly dosvědčeny. Nebyly důkazy."
"A co bude teď?"ztěžka jsem polkl zatínal zuby vztekem.
"Už je zatkli. A ve vězení si nějakou dobu pobydou. Dostali 8 let vězení. Natvrdo. Bez možnosti kauce."
"Osm let?! Osm let za takovou ohavnost?!" mlátil jsem pěstma do stolu.
"Ano, bohužel. Víc jim dát už nemohli. Můžeme být rádi že to dopadlo takto, pane Jacksone."
"Když myslíte." jedním pohybem ruky jsem fotografie shodil ze stolu. Nemohl jsem se na ně ani podívat. Zavřel jsem oči, abych se trochu ovládl.
"Pane Davisi, jsem Vám neskonale vděčný za Vaši pomoc. Jsem Vaším dlužníkem. Vystavím Vám šek na zbytek dohodnuté částky."
"Rádo se stalo pane Jacksone. I když bych si přál stejně jako vy, aby byl trest jiný, nedalo se víc dělat."
"Já vím, věřím Vám. Děkuji. Z celého srdce. Musím už jet. Doufám, že se ještě někdy uvidíme, ale v příjemnější situaci."
"To já také. Velmi rád jsem Vás poznal. Jste skvělý muž. Nashledanou."
"Nashledanou." naposledy jsem mu stiskl ruku a s úlevným vydechnutím odešel.
Po cestě domů jsem uvažoval nad tím, že na jednu stranu jsem šťastný, že byli dopadeni. Po tom jsem přece celou tu dobu toužil. Ale na druhou stranu se ve mně dál vařil vztek, že trest je příliš malý. Snažil jsem se s tím smířt a vyrovnat, aby můj život mohl konečně v klidu pokračovat po Katině boku.

"Kate? Kate, kde jsi?? Jsem tu jak jsem slíbil." běhal jsem po domě jak pominutý a chtěl jí zase vidět.
"Není tady, pane."
"Jakto?? Kde je?" vyděsil jsem se.
"No….já nevím, ale řekla, že Vám mám říct, že Vám v ložnici nechala vzkaz."
"Cože? Něco se stalo?"byl jsem zmatený.
"Já nevím pane…měla dost naspěch a…"
Ani jsem jí nenechal doříct větu a jsem do ložnice. srdce mi strašlivě tlouklo. Rozrazil jsem dveře a na posteli uviděl malé bílé psaní. Vzal jsem ho celý zadýchaný do ruky a četl…


Drahý Michaeli,

Včerejší večer byl jedním z nejkrásnějších chvil v mém životě a navždy jsem si ho vryla do paměti. Stejně tak jako Tebe do mého srdce. Ale nastala chvíle, kdy jsem musela odejít. Myslím si, že oba víme, co je hlavním důvodem. Vím, že mne miluješ, ale zřejmě to nestačí k tomu, abych pro Tebe byla tou jedinou. Nezlobím se na Tebe. Chápu tě. skutečně. Mrzí mě, že tě musím opustit takhle, ale osobně bych na to neměla sílu…Miluji Tě, to si pamatuj. Dávej na sebe pozor, opatruj se a prosím tě o jediné - nesnaž se mě hledat. bylo by to zbytečné. Stěhuji se.

S láskou, Kate.

PS: Odpusť mi. A děkuji Ti za všechno.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zuzy zuzy | Web | 25. listopadu 2010 v 7:33 | Reagovat

Tyhle dopisy typu drahý můj... to je ned mé síly :-( Ona si normálně myslí, že ji Michael podvádí s jinou..a odejde si, to mu tak málp věří?? po tom co s ním prožila...Chudák Miki, bude na tom zle.. jenže ona neví co pro ní udělal... tak je prosím netrap dlouho... a mě taky ne! ;-)

2 zuzy zuzy | Web | 25. listopadu 2010 v 7:43 | Reagovat

ještě sem tichtěla říct, že skvěle píšeš, je to živý a je tam asolutně všchno...všechny emoce, city , vášeň... prostě krásně čtení!♥

3 whatever-happens whatever-happens | 25. listopadu 2010 v 7:52 | Reagovat

[2]:jéé děkuju, to mám obrovskou radost :-)  a s tím trápením...no nechte se překvapit, mám to promyšlené ;-)  :-D

4 Britanka Britanka | E-mail | Web | 25. listopadu 2010 v 8:34 | Reagovat

ok, já měla krutější odchod Tat...i když čekala jsem to, že se něco podobného stane :-) tak snad se zas všechno spraví ;-)

5 zuzy zuzy | Web | 25. listopadu 2010 v 16:20 | Reagovat

[3]: o tom nepochybuju... no typla bych si.. ve velmi dobrý konec, a něco tuším.. ale nechci to vykecat! ;-)

6 Lenka+notičky Lenka+notičky | 25. listopadu 2010 v 20:27 | Reagovat

No to si dělá srandu takhle se sbrat a opustit ho bez jakéhokoli důkazu,otřepaná fráze,prosím nehledej mě to si dělá srandu mě teda naštvala!!!!

7 Laneey Laneey | Web | 25. listopadu 2010 v 22:48 | Reagovat

ježiš kam šla??? O_O já jí snad zakousnu 8-O jak si může vůbec myslet, že by jí podváděl? copak už jí nedal dost najevo, jak moc ji miluje? :-?  chjo...chudáčik můj maleeej :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama