Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone-44.kapitola

27. listopadu 2010 v 0:31 | admin |  I won´t be alone
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





O tři měsíce později


"Michaeli, tohle už dál nejde!" Vtrhla ke mně Julia do pokoje. Ano, ta zdravotní sestra Julie, která ke mně jezdí s nemocnými dětmi. "Já vím, že sem nikdo nesmí, ale…. Celé dny jen sedíš u okna a koukáš ven. Snažíš se to skrývat, když někdo přijde, ale upřímně…moc ti to nejde…." rozčilovala se na mě.
"Oh, ahoj Julie" řekl jsem i na mne trochu sklesle. "Omlouvám se…" odmlčel jsem se a hledal správná slova. " Ale je mi…"
"Fajn, chtěl jsi říct?"
"Jo….skutečně." pokrčil jsem rameny.
"Nevěřím ti! Tak sakra přestaň už myslet na tu blbou.."
V tu ránu jsem byl u ní a popadl za ruku.
"O Kate nikdo nebude takhle mluvit, jasný?!"zatínal jsem zuby "Je to všechno moje vina!!! Jen moje!!!!! Ona za nic nemůže! Zasloužil jsem si to!!!!"ani jsem si neuvědomoval, že její ruku svírám víc a víc a její obličej se
začínal stahovat do bolestného výrazu.
"Miku pust mě!! To bolí…Co…Co tě to popadlo??? A za svým názorem na ní si stojím."
"VYPADNI!!!" zakřičel jsem a vystrkal jí ze dveří ven. Hned jsem toho litoval, že jsem na ni byl tak hrubý, ale…Nemohl jsem na Kate přestat myslet a všichni okolo mě si o ní šeptali. Všechno dávali za vinu jí. Ze všech stran jsem slyšel věty jako Chudák Michael..Jak ho mohla takhle opustit? Co mu to provedla? Je to nestyda… Nemohl jsem to poslouchat. Měl jsem sto chutí zacpat si uši a křičet. A tak jsem veškerý čas trávil ve svém pokoji. Sám. To jediné co mne s Kate spojovalo byly občasné telefonáty s jejím otcem. Když jsem se vrátil z nemocnice, zavolal jsem mu, aby věděl, že jsem dodržel svůj slib, který jsem dal-že ti bídáci budou pikat. Pochopil, že to co se stalo s Kate, bylo jedno velké nedorozumění, že jsem jí nepodváděl, ale hledal pachatele. Ale podařilo se mi ho přesvědčit, ať jí o tom nic neříká až s ní bude mluvit. Bylo její přání, abych ji nehledal a já to respektuji. S jejím otcem jsme si rozuměli, a tak jsme si občas zavolali. O Kate však nikdy nepadlo ani slovo.

*********************

Seděla jsem v práci nad záchodovou mísou a čekala, kdy se znova dostaví nával nevolnosti. Zhluboka jsem dýchala a snažila se tak uklidnit můj rozhněvaný žaludek.
"Kate? Kate, jsi v pořádku?" opatrne vešla Jessica, má kamarádka, u které teď bydlím a zároveň je i má kolegyně v práci.
"Jo, Jess…To nic není. jen se mi udělalo trochu špatně. To bude zas dobrý." pokusila jsem se vyloudit na tváři optimistický úsměv. Nevím jestli se mi to povedlo…nejsem moc dobrá lhářka…
"Dobře, ale kdyby něco, tak řekni. Poslední dobou jsi nějaká bledá…Nelíbí se mi to."
"To bude asi jen únava Jess.."
"Já půjdu zatím obsluhovat hosty místo tebe jo?"
"Děkuju, jsi zlatá. Já se pokusím dát se dohromady…"
"Pokus se co nejrychleji. Nebo se po tobě bude šéf shánět a bude zle…Však ho znáš.."mrkla na mě a odešla.
"Jo…to se ti řekne…." zamumlala jsem si pro sebe a dotkla se místa, kde se zrovna klubal nový život… Život, který pro mne měl nesmírnou cenu. Život, který mi byl už nyní dražší než ten můj. Protože mi po Michaelovi přeci jen něco kromě vzpomínek zůstane. Někdy si říkám, jestli to vše není tím pádem ještě horší, ale tyhle myšlenky vždy velmi rychle zaženu. Budu mít miminko. Michaelovo miminko…Byl by radostí bez sebe, kdyby to věděl…pomyslela jsem si…

Poslední tři měsíce jsem prožívala opravdová muka. Náš rozchod...v životě jsem necítila takovou bolest. Navíc jsem si vyčítala, že jsem se chovala tak zbaběle a neřekla mu vše do očí. Možná by se celá situace vyřešila i jinak…Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem v šoku. Ale pomohlo mi to trochu se sebrat a začít znovu žít. Nic jiného mi také nezbývalo...Dosud se mi podařilo celé mé těhotenství skrývat, hlavně kvůli práci, kterou potřebuji, ale mé nevolnosti se stále zhoršují a moc dlouho to v tajnosti už neudržím…A nakonec, kamkoli se podívám, tam mě a Michaela rozebírají…V tomto ohledu je mi Jessica opravdu velikou podporou a snaží se mě přesvědčit, ať si z těch jejich keců nic nedělám a snaží se mě udržet při životě. Ale také, jako všichni ostatní, neví, že nyní mám důvod proč zase žít…že za několik měsíců už na vše nebudu sama…že má náruč nebude prázdná...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zuzy zuzy | Web | 27. listopadu 2010 v 9:14 | Reagovat

Krásný a dojemný .. oba se trápí zbytečně, místo toho aby se společně radovali z miminka... je mi jich líto.... a netrpěliv čekám, kdy se jejich životy zase spojí v jeden i s hepiendem. Četla jsem jedním dechem... a je mi krásně smutno... :-)

2 Britanka Britanka | E-mail | Web | 27. listopadu 2010 v 18:34 | Reagovat

to se spraví :-)

3 Motorka Suzuki Motorka Suzuki | 27. listopadu 2010 v 22:33 | Reagovat

Ha, já to říkala že to tak bude. Ale že to bude zrovna takhle.. :-? Koukej je dát brzo zase k sobě, jinak..:D! Ach jo, samý komplikace.. :-? /Teď mě tak napadá proč musí být zase brzo spolu.. začínám tu spřádat teorie, tak pozor :-D/

4 Laneey Laneey | Web | 28. listopadu 2010 v 23:18 | Reagovat

to je šoking díl ! O_O ...ona čeká miminko, ví to, a nejde za mikem :-( jaktooo? proooč? to je fakt šmudla :-|  jeden i druhej :-? mike se trápí, mračí se na svět, a nechává to být...ona svůj smutek zahání prací, ale už kvůli jejich miminku by měla za mikem sama přijít a promluvit si přece ? 8-O ...ale možná její tatka něco udělá :-D nebo že by třeba Joseph najednou byl mikovi oporou? sem asi moc naivní což? ... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama