Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone-48.kapitola

6. prosince 2010 v 23:09 | admin |  I won´t be alone
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





Seděl jsem na posteli a nevěděl, co dělat. Mé tělo protestovalo udělat jakýkoli pohyb. Má mysl zase protestovala vyhnat bolestné myšlenky z hlavy. A tak jsem jen bezmocně seděl a čekal, co se dostaví nyní. Bolest? Ne. Ta už totiž větší být nemůže. Tím jsem si byl naprosto jistý. Pláč? Zcela určitě. Klid? Myslím, že už ani nevím, jaký ten pocit je. Co jsem však cítil bylo, že potřebuji vše ze sebe dostat ven. Nedusit to. Popadl jsem svůj deník, kterému jsem si občas vyléval srdce…Tentokrát tu pro mne opět nikdo nebyl a tak jsem mého věrného kamaráda opět potřeboval…

Nikdy jsem si nemyslel, žeDnešek je nehoršíProč??

Vše jsem zuřivě přeškrtal a začal znova…

Chybí mi. Není den, kdy bych nemyslel na její opojnou sladkou květinovou
vůni, kterou dodnes cítím na mých polštářích. Není den, kdy bych nemyslel na její zvonivý smích, její oči nebo její
rudé rty. Často se načapu, jak zavřu oči a představuji si různé věci. Představuji si, že ležím na posteli a ona vedle mě. Nebo že je jen vedle v koupelně, sprchuje se
a já na ni čekám. Uměle si navozuji pocity, že je zde stále se mnou a někdy si připadám už jako opravdový blázen. A lhal bych, kdybych řekl, že nemyslím na naše milování. Nejčastěji vzpomínám na naše poprvé…Tehdy na Tour…Vzpomínám, že když pronesla větu: "Chci být s tebou, né s Michaelem Jacksonem.",
cítil jsem neskutečné štěstí, protože jsem věděl, že jsem v ní našel to, co jsem tak dlouho hledal…a pak přišla chvíle, o které jsem dosud jen snil a představoval si, jaké to asi je…to spojení mezi mužem a ženou z čisté a nezkažené lásky…Ach…nečekal jsem, že i tyhle vzpomínky tak bolí…Do dnešního dne jsem měl své emoce již částečně pod kontrolou a snažil se začít nový život po Juliině boku. Bůh je mi svědkem, že já se opravdu snažil. Julie je skvělá, krásná, milá a veselá. Je perfektní. Ale není to Kate. Má Kate…Vlastně…dosud byla má…Nyní se musím naučit žít s myšlenkou, že už patří někomu jinému a přívlastek má mi již nenáleží…Bože jak to zraňuje!!!!! Proč????? Proč jsi mi ji vzal? Ptám se stále dokola. Proč osoba, které jsem byl ochotný obětovat vše, odešla? Proč mi neustále kladeš do života překážky? Copak nejsem hoden toho být šťastný?……Promiň mi…Vždyť za vše si mohu sám…neměl jsem lhát. Neměl jsem právo jí lhát. Ale teď je pozdě odčinit své hříchy… Nemohu jí zasahovat do nového života…do rodiny, kterou si vytvořila… Ta představa, že se odevzdala někomu jinému mě ničí. Po tom všem, co jsme spolu prožili…Jestlipak cítila totéž co se mnou, když se milovala s otcem svého miminka…Jestlipak si na mne ještě vzpomene…
Je zajímavé…Vždycky jsem si myslel, že nejsem majetnický. Ale co se Kate týče, zmýlil jsem se. Toužím po jediném - aby byla jen moje!!! Cítím se jako malé dítě, které touží po hračce, kterou nemůže mít. Jeho mysl je jako omámená. Je posedlá představou, že to změní! Že ji dostane za kažou cenu. Jenže tahle hračka…je to nejcennější, co si dokážete jen představit. Nemůže ji mít jen tak někdo…Může jí mít pouze vyvolený…A tím já nejsem…Bohužel…Ale mohl jsem jím být….Je mi to tak líto…Tak strašně moc….Kate…Má lásko…Miluji tě!! Mé srdce stále bije jen pro tebe…A vždy bude…Odpust mi tu chybu, jestli můžeš…

Jen mlhavě jsem viděl jak se poslední řádky rozpíjejí pod mými slzami. Sešit jsem raději zavřel a odložil na stůl. Celou noc jsem proplakal a až někdy nad ránem, kdy už pomalu začalo svítat, jsem vyčerpáním ulehl do postele a usnul…

*********************

Šla jsem domů z práce. Vzhledem k mému pokročilému stádiu těhotenství dělám jen pomocné práce, které mne nezatěžují. Náš šéf Taylor je skvělý…Ví, že peníze teď nutně potřebuji pro miminko a tak dělá co může, abych mohla zůstat co nejdéle…
Otevřela jsem dveře a uviděla Jessicu, jak sedí na posteli. Když mne uviděla, začala se chovat opravdu zvláštně. Připadala mi velmi nervózní.

"Ahoj Kate!!!" Řekla rychle a u toho se prapodivně ošívala.
"Jess? Děje se něco?" podezřívavě jsem přimhouřila oči.
"Ne!!!" vykřikla. Když si to uvědomila, tiše dodala "Nic se neděje."
"Chováš se divně…"
"Ne…Ne…Já….Já…Já….musím jít" ukázala prstem na dveře a snažila se kolem mě protáhnout.
"Tak počkat!" chytila jsem jí za ruku. "Co se děje??!!! Dokud mi to neřekneš, tak nikam nejdeš!"
"Kate…pust mě….Já….nemůžu…"
"A proč bys nemohla? Je to snad nějaký státní tajemství??"
"Tak nějak…jen je to…" hledala správná slova "ještě horší…"
"Jess…jsem těhotná…a tohle mě rozrušuje…" snažila jsem se změnit přístup.
"Kate, věř mi, TOHLE by tě rozrušilo…Nemůžu…nesmím ti to říct…slíblia jsem to!"
"A komu jsi to slíbila?? Týká
se mě to, že ano?!"
Mlčela.
"Dobrá, to beru jako souhlas…V tom případě to chci vědět, ať se jedná o cokoli…"
"Tvůj táta mě zabije Kate…"
"Táta???….Neřeknu mu, žes mi to řekla….slibuju…"
"To těžko…" zhluboka se nadechla "Bože pomoz mi…"
"Tak už to vyklop Jess…"
"Víš….volal tvůj táta…ale…tys..nebyla doma….no a tak jsme si o tobě trochu povídali…O tobě a Michaelovi…."
"Jess!!!! To nemyslíš vážně..." rozčílilo mě to…"Nikdo nemá právo nás dva rozebírat!!!"
"Vidíš???? A proto ti nic neřeknu!!!"
"NE!!!!" Vykřikla jsem "Promiň…pokračuj…prosím…"
"Dobře…ale…posaď se raději ano?"
"Jess, já to zvládnu…"
"Ne, dokud si nesedneš, nebudu pokračovat…"
Posadila jsem se na židli.
"Takže…no povídali jsme si o vás a tvůj otec mi řekl něco….co…no prostě co slíbil Michaelovi, že nikomu neřekne…."
"No?? A co to teda je??"
"Kate? Proč jsi mi neřekla, že tě znásilnili??!!!!" vyhrkla na mě najednou.
"Proboha…." zavřela jsem oči - vrátili se mi střípky ohavných vzpomínek, zatočila se mi hlava a v mém břiše se ozvala ostrá bolest až jsem se musela na chvíli schoulit a rychle dýchat.
"Kate??? Je ti něco???" zhrozila se Jessica.
"Ne ne, už je to dobrý…Jen už pěkně kope, nezbeda." odmlčela jsem se. "Neřekla jsem ti to, protože to není věc, kterou by se člověk zrovna každý den chlubil, Jess…Ale…co to má co s tím společného?"nechápala jsem…
"Kate, chci abys věděla, že… no…řeknu ti to jen proto, že si celou dobu, co jsi tu, myslím, že bys měla být někde jinde….s Michaelem. A já doufám, že když ti to řeknu, tak to tak taky bude…"
"To nejde Jess…nemůžu být s někým, kdo mě podváděl…"

"A o to právě jde…On tě nepodváděl…On…on…Bože, Kate!!!!! On hledal ty parchanty, co ti to udělali!!!" rozhodila rukama "A v ten večer, cos ho opustila, se dozvěděl, že je našel a jsou zavření ve vězení!!!" plakala…"Kate, je mi to tak líto…"
"Ne….Ne…"zuřivě jsem kroutila hlavou…"Ne to není možný!!!" V tu ránu jsem měla oči zalité slzami… "Jess…řekni, že to není pravda…řekni, že jsem nebyla tak blbá a nezničila si zbytečně život?? Jess…Řekni to!!!" Křičela jsem a lomcovala s ní. Ta bolest byla ochromující. Celé mé tělo se chvělo.
Ale ona se na mě jen lítostivě dívala.

Zpětně jsem si v hlavě přehrála, co se dělo…a vše do sebe zapadalo…
"Já jsem tak blbá Jess!!! Já věděla, že mě miluje!!! Věděla jsem to, tak proč jsem si myslela, že má jinou??!!! Proč???!!!! Je to jako jedna velká noční můra!…A já už se chci vzbudit Jess…"
Couvala jsem a přitom se ve mně opět ozvalo ostré bodnutí, pak znovu, ještě silnější…Najednou jsem před sebou měla tmu a mé tělo se bezmocné a sevřené v křečových bolestech zhroutilo k zemi. Pouze vzdáleně jsem slyšela Jessicu, jak se mne snaží probudit a poté volá záchranku…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Laneey Laneey | Web | 6. prosince 2010 v 23:26 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaaaaa ježišmarjáááá !!! chudák Mike on se tak trápí :-(  :-(  miluje jí a je tak sám...Julie mu vůbec nemůže pomoct :-? ....a co teprve Kate! Ta si ted uvědomila jakou udělala hloupost :-x  jen doufám že to nebude nic vážnějšího než to, že předčasně porodí ....Michaelovi by mohli zavolat a mohl by stihnout porod a být třeba i na sále ne? :-) to by bylo nádhernýýýý :-) ...jako já nutně potřebuju další dílky O_O  O_O  :-D ....Alenko obdivuju tě :-) úžasně píšeš ! :-P  :-)  :-)

2 zuzy zuzy | Web | 7. prosince 2010 v 10:42 | Reagovat

Tolik blesti, smutku a utrpení.... a kvůli čemu? Nedorozumění, nedůvěře.... Kate potrestala sebe, ale i Mika... stále trpí a milují se... No tak doufám, že si jim narodí zdravé miminko a Miki bude u toho .. ta Jess se mi líbí, mohla by třeba Mikovi zavolat ona... ale rychle! a souhlasím s Laneey, taky potřebuju dílky a má prvdu.. nádherně píšeš, ale to vím dávno! ♥ ;-)

3 Britanka Britanka | E-mail | Web | 7. prosince 2010 v 18:57 | Reagovat

:-o já jen zírám :-)

4 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 9. prosince 2010 v 13:58 | Reagovat

Chudáček ten teda trpí,je tak zamilovaný a Kate taky tak proč se vždycky musí stát něco co i ty upřímně zamilované rozdělí,no ,ale když už ví jak to bylo tak by si s ním měla promluvit. Doufám že se z toho dostane a budou oba vpořádku!!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama