Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone-49.kapitola

7. prosince 2010 v 14:57 | admin |  I won´t be alone
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





Mé černé nablýskané auto projíždělo cizím městem. Já seděl vzadu, hluboko posazený do černé kožené sedačky.
V oknech se odrážela pouliční světla nočního života. Obvykle rád pozoruji ruch města. Když o vás nikdo neví, lidé dělají obvyklé věci. Pro někoho by to mohlo být až přílišná nuda, ale pro mě, pro osobu, která je neustále středem pozornosti, je to velká zábava vidět, jaký je normální život. Tentokrát jsem však dění okolo sebe příliš nevnímal. Byl jsem ponořený do svých myšlenek. Ani jsem nevnímal, když na mě Jake promluvil. Ale byla zde jedna věc, která mne upoutala a vytrhla z přemýšlení. Po chodníku na druhé straně ulice šla žena. Její chůze mi byla povědomá, ale nedokázal jsem příliš zaostřit svůj zrak, abych si ji zařadil. Řekl jsem tedy Jakovi, ať otočí auto a jede jejím směrem.
"Michaeli, tady to nejde! Nemůžu to tu jen tak otočit...."
"Tak to nějak objeď, ale dělej!...než se ztratí..." cítil jsem divný pocit, něco mě k té ženě táhlo a já musel zjistit. kdo to je...Jake to nechápal, ale mému přání vyhověl. Jako vždy. Vždy jsem se na něj mohl spolehnout...
Když jsme objížděli bloky, byl jsem jako na trní. Srdce mi tlouklo víc a víc a já měl strach. Strach, že tu ženu už nenajdu. Že se ztratila někde v bočních uličkách. Když jsme vyjeli zpět na hlavní třídu, zběsile jsem prozkoumával každého člověka a hledal v davu. Nikde nebyla!
Už jsem začínal propadat zoufalství, ale najednou vyšla z nějakého obchodu. Konečně! Konečně jsem ji uviděl. Přepadl mne pocit veliké úlevy. Vydali jsme se jejím směrem a čím více jsme se přibližovali, tím více jsem si byl jistý....
"To je Kate, Jaku!!!!" nemohl jsem uvěřit svým očím. "Jaku vidíš ji???" můj zrak se od ní nemohl odtrhnout. Byla tak krásná!!!! Usmívala se. Byla celá rozzářená! Cítí snad také mou přítomnost? Protože já byl konečně po dlouhé době zase šťastný...
"Jaku, zastav!!! Musím..." větu už jsem nestihl doříct. Naproti Kate se objevil vysoký pohledný muž. Oplatil jí úsměv, objal ji a dlouze políbil....

Pak jsem se s trhnutím probudil. Na krku jsem ucítil.jak mi stékají kapičky potu. Srdce mi divoce bušilo, jako by chtělo vyskočit z hrudi. Podíval jsem se na hodiny. Bylo 22:23.
V rohu místnosti se mihl jakýsi stín a já se neskutečně vyděsil. Mé oči se dívaly tím směrem. Pak jsem spatřil Julii, jak sedí na židli a v ruce svírá můj deník. Věděl jsem, co přijde...Se slzami v očích začala nahlas předčítat:

..."Julie je skvělá, krásná, milá a veselá. Je perfektní. Ale není to Kate. Má Kate..."

zvedla své uplakané oči od sešitu a já se cítil jako ničema. Natáhl jsem k ní ruku v omluvném gestu, které však nepřijala. Se zoufalými slovy, že už mě nechce vidět vyběhla z pokoje.
"Julie počkej!" vyběhl jsem za ní, ale bylo pozdě....už byla pryč...

I když mi toho všeho, co se teď stalo, bylo strašně líto, nemohl jsem přestat myslet na ten sen. V hlavě se mi přehrával stále dokola. A se mi k němu najednou přidávala melodie. Popadl jsem tužku a papír a rychle vše zaznamenal. Šel jsem napsat song. Song, o kterém jsem věděl, že nikdy nebude zveřejněn. Protože je příliš intimní...

*********************

Mé probuzení nebylo příjemné. V krku jsem měla tak vyprahlo, že jsem nemohla téměř polykat. Dýchalo se mi velmi špatně. A bylo těžké přinutit se alespoň otevřít oči. Ale nakonec jsem se přemohla. Hned jsem toho rozhodnutí litovala. Do očí mě bodlo ostré bílé světlo a tak jsem je opět zavřela.
"Kate?...Kate, slyšíš mě?" mluvil na mě ženský hlas. Mé reakce byly poněkud zpomalené, protože mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že je to Jessica. To mě přinutilo oči znovu otevřít.
"Ahoj Jess...Co se...Co se stalo?" nedokázala jsem si vzpomenout. Pak jsem rukou sáhla na břicho, ale bylo ploché. Lekla jsem se a vyděšeně zírala na svou kamarádku.
"Jess??! Kde je moje miminko?!"
"Neboj se, je v pořádku, uklidni se." usmála se na mě. "Je krásný!" dodala.
"Je to chlapeček? A jak mu je? Můžu ho vidět?"
"No je ještě v péči lékařů...je hodně malinký Kate, ale neboj se, bude v pořádku a brzy ho uvidíš." hladila mě po vlasech "Ještě mu musíš vybrat jméno!"
"Jméno....V tom mám jasno už hodně dlouho Jess...Bude to Michael..." řekla jsem s posmutnělým úsměvem. Jessica na to raději nic neříkala. Ale myslela si svoje.
"A kdy se narodil? A jak to, že si nic nepamatuju?" snažila jsem se změnit téma.
"No...zhroutila ses k zemi Kate a já o tebe měla takový strach!!! Tak jsem okamžitě zavolala záchranku a v nemocnici si tě vzali hned na sál. Nic mi nechtěli říct. Ale nakonec jsem je přemluvila a prý to bylo na poslední chvíli....Že prý jste mohli zemřít oba...jak ty, tak miminko. Ale co přesně se ti stalo nevím, protože...no znáš doktory...mluví si tou svojí řečí a já vůbec netušila o co jde..."
"To nevadí...Oni mi to doktoři pak poví...Ale radši ještě povídej o malým..."
"No." usmála se "Je ti hodně podobný. A narodil se ve 22:23 hodin! Celá nemocnice byla na nohou, jak kolem vás poletovali!"
"Nemůžu se dočkat až ho uvidím Jess..."
"Já vím, ale teď si ještě chvíli odpočiň ano?...A ještě něco...Já...já chtěla bych se ti strašně omluvit, hrozně si to všechno vyčítám...Kdybych...kdybych jen tušila, že se něco takového stane....nikdy si to neodpustím...Promiň mi, Kate..." zadívala se mi do očí.
"To je v pořádku, Jess...Jsem ráda, že vím pravdu...Svým způsobem se mi ulevilo..."
"Půjdeš za ním Kate?" zeptala se váhavě...
"Ne...Nepůjdu..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Laneey Laneey | Web | 7. prosince 2010 v 15:15 | Reagovat

O_O  O_O  fuj to sem se ale lekla O_O ...chudák Michael..bože kdyby věděl, že se mu v tu chvíli co se probudil narodil syn :-( je mi ho hrozně líto :-( ....ale ten Kateyin porod se mi moc nepozdává :-(  jen aby nebyla nemocná :-(  no...budu se opakovat ale....potřebuju nutně ale opravdu velice nutně pokračování :-D  :-D

2 Britanka Britanka | E-mail | Web | 7. prosince 2010 v 19:09 | Reagovat

jej honem dál :-)O_O

3 zuzy zuzy | Web | 7. prosince 2010 v 19:19 | Reagovat

22.23 osudový kamžik, jsu spojení spolu dál..aniž by to jeden z nich věděl... snad se Kate zotaví  i synáček... to dožene.. je přece Michaelův.. tak je to bojovník

4 Motorka Suzuki Motorka Suzuki | 7. prosince 2010 v 21:52 | Reagovat

O_O Nemám slov.. Snad jen.. Pokračování!! ??? ;D

5 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 9. prosince 2010 v 13:46 | Reagovat

Jéééé a mimi je na světě a jmenuje se Michael no ten by byl štěstím bez sebe ale zase o tu radost přijde snad se to někdy dozví a doufám,že budou oba v pořádku ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama