Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone-50.kapitola

8. prosince 2010 v 23:00 | admin |  I won´t be alone
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





Uběhlo pár týdnů a já si to, co se stalo přece jen začal velmi vyčítat. Uvědomil jsem si, že Julii sice nemiluji, ale stala se součástí mého života a je zde bez ní velmi prázdno. Svým způsobem jsem se na ní stal závislým.Pomáhala mi se odpoutat od myšlenek na Kate. Bylo to teď pro mne ještě těžší, protože se opět objevila v novinách....Tentokrát se zprávou, že je v nemocnici a předčasně porodila.
Myslel jsem na ni, jak jí asi je...Je v pořádku?...

Snažil jsem se Julii volat. Ale marně. Nezvedala mi telefon. Už jsem byl zoufalý a přecházel po místnosti. Připadal jsem si, jako když vídáte ve filmech záběry, kdy osoba v jednu chvíli sedí, pak se prolne obraz a stojí někde jinde, pak zase sedí...jako při nekonečném čekání. Tahle nějak to muselo vypadat u mne v ložnici.

"Takhle to dál už opravdu nejde!" rozčílil jsem se, popadl sako a zavolal na Jaka, že odjíždíme.
"A kam jedeme??" udiveně se zeptal.
"K Julii." má odpověď se mu příliš nezdála. Neměl ji rád, jak jsem pochopil z jeho jednání, ale nic neřekl. Sakra proč ji nikdo nemá rád? Vždyť se mi snaží pomoct! Ke všem se chová slušně. A Kate ze začátku také nechtěli přijmout....Co jim vadí? To snad chtějí, abych byl sám?

Julia bydlela v bytě na okraji města. Má ráda svůj klid a ruch města se jí příliš nezamlouvá. Měl jsem štěstí, že vchodové dveře do domu byly otevřené. Šel jsem po schodech místo výtahu, protože jsem nevěděl, ve kterém patře bydlí. Nikdy jsem zde nebyl. A tak mé oči hledaly na domovních štítcích její jméno. Když ho konečně našly, sebral jsem odvahu a zazvonil. Uvnitř jsem slyšel muziku, takže musí být doma. Po chvíli bylo slyšet přibližující se kroky a dveře se pomalu otevřely. Julie na mě překvapeně koukala. Stála tam oblečená pouze v lehkém krátkém županu. Když viděla jak si jí prohlížím, skryla své krásné tělo za dveře.
"Co tady chceš?!" vyprskla
"Julie já....já vím, že pro to, co se stalo není žádná omluva...ale mrzí mě to..." rukou jsem přidržoval pootevřené dveře, kdyby ji náhodou napadlo, zavřít mi je před nosem.
Nic neříkala a čekala, že budu pokračovat.
"Nemohl bych jít dovnitř?"rozhlédl jsem se. "Prosíím."
Julia se na mě chvíli dívala a pak dveře pootevřela jako znamení, že mohu vstoupit.
"Máš štěstí, že pro tebe mám takovou slabost Miku..."
"Já vím...Ale nechci, aby sis o mě myslela, že toho nějak využívám..."
"Já si raději nic nemyslím.Tak proč tu jsi? Nevím o tom, že bych tě zvala...A promiň mám tu trochu nepořádek. Nečekala jsem návštěvu." začervenala se.
"Takhle ti to sluší.."
"Jak takhle?"
"Když se červenáš...Julie...podívej, to co jsem psal...tos neměla číst..."
"Jestli jsi mi přišel vyčítat , tak raději rychle odejdi." zpřísnila.
"Ne, nech mě to doříct ano? Víš...já...budu k tobě upřímný. Kate miluji. Z celého srdce. Prostě...nedaří se mi na ní nemyslet...je to asi příliš čerstvé...A přál bych si, kdybys to byla ty, kdo mi pomůže na ni zapomenout....já už se nechci trápit Julie.Věříš mi to?"
"Jo...i ne." zamrkala.
"Jak to myslíš?"
"No věřím ti, že se nechceš trápit, ale přijde mi, že se přímo vyžíváš v myšlenkách na ni..."
"Julie" chytil jsem jí za ruce "Příští sobotu jdu na předávání cen...Šla bys tam se mnou?" povzbudivě jsem se na ni usmál.
"Cože??? Já???? Ale vždyť...."
"Žádné ale...tak šla nebo ne?"
"Já....Ráda." usmála se a vydechla. "Ale uvědomuješ si, co pak přijde?"
"Myslíš tisk?"
"Ano."
"Ať si píší, co chtějí...Je mi to teď nějak jedno, Julie."
"Teď možná...."
"Hele!!!!! Nesnaž se vycouvat!" zlehčil jsem vážnost situace.
"Neboj."
přešel jsem k ní blíž a naše obličeje byly velmi blízko u sebe. "Večer ti zavolám, můžu?" políbil jsem jí jemně na tvář.
"Jistě." pronesla se zavřenýma očima.
"A děkuji..."pronesl jsem mezi dveřmi.
"Za co?" propalovala mne pohledem.
"Za odpuštění...."


*********************

Po několika týdnech nás konečně propustili z nemocnice - pod příslibem, že na sebe budu dávat pozor. Řekli mi, že se příliš stresuji. Ale copak to jde, být v klidu? Slíbila jsem jim však, že to zkusím. Už kvůli malému Míšovi, kterého zrovna svírám v náruči. Řeknu vám, je tak sladký…Jessica sice řekla, že je mi hodně podobný…ale lhala…Je to celý Michael - ty rty, ty obrovské tmavé oči…
"Tak jsme tu madam." zvolal řidič taxislužby.
"Děkuji." zaplatila jsem a já s Míšou v náruči jsme se ocitli na mně velmi známém místě - stála jsem před domem mých rodičů. Ve městě, kde jsem toho tolik prožila…Nebyla jsem tu tak dlouho, došlo mi…
Najednou se rozevřely dveře a z nich vyběhla maminka.
"Holčičko!!!!!!!!!!!!" chtěla mě obejmout, ale nemohla, protože by chlapečka nejspíš umačkala.
"Ahoj mami!! Tak ráda tě vidím!!!"
"Tak ukaž toho našeho vnoučka!!!! Ešiši ňo ty ši nádhejnej…" rozplývala se.
"Mami, proboha, nešišlej tak na něj!" zasmála jsem se.
"No co, jsem přeci jeho babička!! A babičky jsou pověstné rozmazlováním. Mají na to právo!" oponovala mi "Můžu si ho pochovat?"
"No jistě. Ale raději bych šla dovnitř nebo tu chceš stát na ulici?"
"Ne samozřejmě, jen pojď.."
"A kde je vlastně táta? Chtěla jsem s ním mluvit…"
"Taťka přijde, neboj, musel je něco zařídit."
"Jak dlouho tu chceš zůstat?"
"Já nevím...moc dlouho ne...tak týden maximálně."

Chvíli jsme si s mamkou povídaly…Byla nadšená z malého. Nedala ho z ruky. O Michaelovi se ani nezmínila a za to jsem jí byla vděčná. Maminka mne vždy chápala. Netrvalo dlouho a do dveří vpadl táta.
"Tak holky, ukažte mi toho našeho chlapa!!!!" zvolal.
S maminkou jsme se na sebe podívaly, pomyslely si, že se asi zbláznil a naráz se začaly tak smát, až jsme malého probudily a on začal plakat.
"Podivej se taťko co děláš!! Ksakru!!!!"
"No no no…snad jsem toho tolik neřek! A ukaž mi ho ne???" přešel k nám "Pane jooooo!!! To je celej Mich…."zarazil se.
"Michael…" doplnila jsem ho. "Tati, můžu s tebo na chvíli mluvit?"
"Ale jistě holčičko, jen mluv…"
"Můžeme jít vedle, nechci ho znova probudit…Mami pohlídáš ho chvíli?"
"Jistě, jen jděte."

"No…tak jak bych jen začala? Tati…Proč jsi mi neřekl, co Michael udělal??"
"Nevím, o čem mluvíš holčičko…" dělal hloupého.
"Ale ano, víš... Proč jsi mi neřekl, že mě nepodváděl, ale že celou tu dobu naháněl ty kriminálníky?!" oči se mi pomalu zalévaly slzami.
"No…já….já mu to slíbil holčičko…"
"Copak on protebe snad znamená víc než vlastní dcera nebo co??!"
"Ne…právě, že pro mne znamenáš všechno….chápal jsem jeho důvody…"
"Jaké důvody?!" křičela jsem.
"Víš…on nechtěl, abys to věděla, protože v tobě nechtěl vyvolávat ty odporné vzpomínky…vyprávěl mi, jak ses tehdy trápila, jak jsi noc co noc křičela ze spaní. zakrývala sis tělo a svíjela se v křečích. Každou noc, když jsi křičela, tak byl u tebe…"
Stála jsem před ním jako opařená. Neměla jsem ani tušení, že věděl o mých nočních můrách..Snažila jem se to před ním skrývat…Marně…Musel tolik trpět…
"On tě tolik miluje, že byl ochotný nebýt s tebou, jen kvůli tomu, aby ti znova neublížil…Proto tě nevyhledal…"
"A já byla tak blbá a myslela si, že mě podvádí…Tati" zavzlykala jsem "Já jsem tak nešťastná…"
"Kate, měla bys za ním jít…Přeci jen spolu máte dítě! To je vážná věc…Neblázni!"
"NE! Ne! A ještě jednou ne!!
Nechci se mu už plést do života…Má přeci novou přítelkyni ne? Julii…přece jen ho dostala…."
"Ty jí znáš?" byl překvapený "Ale není to jeho přítelkyně..."
"Ano, setkaly jsme se na Neverlandu…Dobře. Není, ale bude…Cítím to…"
"No ale holčičko, to že máte syna nemůžeš tajit věčně…tisk o vás napíše….a myslíš že mu to nedojde až si přečte, že se jmenuje Michael??? A ta podoba!!! I blázen by to poznal…"
"Ne, já o tom teď nechci přemýšlet…"
"Tvůj plán není tak dokonalý holčičko…" řekl na závěr.
"To se uvidí…ještě se uvidí…" zamumlala jsem si pro sebe…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Motorka Suzuki Motorka Suzuki | 8. prosince 2010 v 23:17 | Reagovat

Ach bože, Kate, sakra, už to řekni! Mike se sice pokusí s Julii být, ale stejně pořád miluje Kate. Sakra, proč jen se tak umínila.. Taťka má pravdu, dokonalý plán to není a tisk to jednou provalí.. :-| Další! :D

2 whatever-happens whatever-happens | 9. prosince 2010 v 6:34 | Reagovat

[1]: :-D  :-D  :-D  Nejseš ty nějaká nedočkavá jako?? :-D  :-D  Ty...Ty...závisláku! :-D  :-D  :-D  :-P  :-P  :-)

3 zuzy zuzy | Web | 9. prosince 2010 v 7:17 | Reagovat

No honemať zajde Miki a návštěvu k taťkovi Kate a je to! :-D dřív než se ta jůlinka bude s Mïchaelem producírovat ve splečnosti a užívat si jeho slávy.. jak jaá se těším až to Michael zjistí... že má synka...♥

4 Britanka Britanka | E-mail | Web | 9. prosince 2010 v 12:08 | Reagovat

ti dva paličatí berani... :-D spíš si myslím, že jak  Kate uvidí v novinách jak se objímá s Julii na tom udělování cen...tak bude hooodně žárlit a kdoví co ještě...

5 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 9. prosince 2010 v 13:37 | Reagovat

Chjo zase jen kvůli nějaké nepodložené doměnce že ji Mike podvádí přišel o ten krásný pocit těšit se až bude otcem a být u porodu a bůh vgí kolik ještě ztratí času něž se to vůbec nějak dozví,já být tím tátou tak se za Mikem rozjedu sama a všechno mu řeknu stejně to tak dopadlo jen proto že ji chtěl ochránit před hrůznými vzpomínkami a nakonec to nejvíc citově odnese on. Jen doufám že si ho ta Julie moc rychle nezíská :-(

6 Laneey Laneey | Web | 11. prosince 2010 v 12:17 | Reagovat

ježiš miku proč si do tý nemocnice nejel...chjo :-(  :-( ...hele já ti dám Julii 8-O žádný takový, miluješ Kate, takže se od ní drž dál, jinak pak se to zvrtne a ty už se z toho nevymotáš :-? ....

kate ty seš taky trouba ty jo ??? ale tak šup běž za ním než bude příliš pozdě :-|

7 amonikam amonikam | 30. listopadu 2012 v 17:39 | Reagovat

Nooo tak tady se nám to pěkně komplikuje. Julie chce Mika a on si snad pacholek nechá říct...Ne, ne, ne Miku Kate je láska tvého života a navíc ti porodila syna :-) jestli se ti dva nedají zpátky dohromady tak se snad zcvoknu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama