Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone-52.kapitola

12. prosince 2010 v 22:45 | admin |  I won´t be alone
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





Tento díl je pouze z Mikova pohledu :-)


Julia se ke mně láskyplně přivinula. Její štěstí jí vyzařovalo z očí. Nechtěl jsem jí ubližovat…Uvědomil jsem si, že to, co se stalo, byla obrovská chyba. Hloupost! Nezodpovědnost! Na co jsem sakra myslel??? Julia ze mne ucítila chlad.
"Co se děje?" zeptala se strachem v hlase a trochu se ode mne odtáhla, aby mi viděla do tváře.
"Julie…já…to co se teď stalo…"
"Bylo to krásný viď?? Tolik jsem…"
"Byla to chyba…" vyhrkl jsem. Nechtěl jsem, aby nahlas dokončila svou myšlenku.
"Cože??? Miku, to přece…" vrtěla hlavou.
"Slyšelas dobře…Je mi to tak líto…Nemělo se to stát…"
"No ale stalo!!!!!" rozčílila se.
"Jo…stalo a už to nevrátím…prosím, nezlob se…"
"Nezlob se??!! A to je všechno, co mi k tomu řekneš?? Já nejsem žádná děvka, se kterou si můžeš užívat, kdy se ti zachce, jasný??!"
"To jsem si o tobě přece nikdy nemyslel…A ty to víš, Julie!!! Tak ze mě nedělej takovýho mizeru!! Víš moc dobře, jak to teď se mnou je…Prostě jsem si jen uvědomil, že je to příliš….rychle…A uvědomil jsem si to příliš pozdě…"
"Víš co nechápu??"
"Ne."
"Co proboha na tý huse pořád vidíš????!!!" okřikla mne. Ale způsob jakým o ní mluvila mne rozčílil do nepříčetnosti, stejně tak jako v době, kdy byla Kate ještě se mnou a někdo o ní promluvil špatně. Popadl jsem jí za ruku a přinutil ji, aby se mi dívala do očí.
"Tak teď mě poslouchej! TY jí nesaháš ani po kotníky! ONA by o nikom nikdy nic tak hnusnýho neříkala! Není už se mnou, ale stále ji miluji!!! Strašně moc, rozumíš?? Snažil jsem se to změnit, ale prostě to nejde!!! A je mi to líto, že jsem ti musel tak ublížit, abych zjistil, že já na ni vlastně NECHCI zapomenout!!! Protože ona navždy bude ta jediná žena pro mě!! A byl bych rád, kdyby sis tyhle urážky odpustila, jasný?!"
"Miku..já…nikdy jsem tě neviděla tak naštvanýho…"
"Omlouvám se, ale tak to prostě je. Nevím, co chceš ode mě ještě slyšet? Že to bylo nádherný a jak si to chci zopakovat?!"
"Ne…chtěla bych slyšet, že to co se stalo, bylo vyvrcholením našich vzájemných citů…"
"Já vím…Ale nejde to. Můžeš mi odpustit?…Můžeme na to zapomenout?"
"To už nejde Miku…" řekla se slzami v očích "Nedokážu ti donekonečna odpouštět. Snažila jsem se být trpělivá…ale já už prostě dál nemůžu a ty o to vlastně ani nestojíš…"
"Já…" cítil jsem, jak se mi do očí derou slzy.
"Myslím, že bude nejlepší, když to ukončíme…Nechci tě už vidět…"
"Asi to tak bude lepší…Kvůli tobě…Nedokážu ti dát to, co si zasloužíš…Mrzí mě to…"
"Mně taky. To mi věř."
Julia si spěšně oblékla po místnosti rozházené oblečení, zatím co já plakal. I přes to všechno byla mou nejlepší přítelkyní a neuměl jsem si představit svůj život i bez ní. Teď už budu opravdu úplně sám…
"Opatruj se ano?" vzala něžně mou tvář do dlaní. "Slib mi to. Bojím se o tebe. V životě jsem neviděla utrápenějšího člověka.A že já už se setkala se spoustou neštěstí…"
"Neboj se, já to nějak zvládnu."
Naposledy mne políbila, tentokrát velmi jemně na čelo a odešla. Odešla navždy z mého života a já cítil, že si s sebou vzala i kousek mého srdce. Sice miluji Kate, ale jí svým způsobem také…

Zůstal jsem ve své velké ložnici sám a stále se nějak nemohl vzpamatovat z toho, co se stalo. Co se stalo se mnou, že jsem se tak zachoval? Přepadly mne opravdu veliké výčitky svědomí. Připadal jsem si, jako bych byl nevěrný. A nevěra opravdu bolí, jak se říká. Nikdy jsem si nemyslel, že ten pocit zažiji kvůli mému pochybení. Potřeboval jsem se rozptýlit. Šel jsem si tedy najít něco sladkého do kuchyně. Slyšel jsem ale něčí hlasy a v tuto pozdní hodinu mě to překvapilo. Řídil jsem se tedy svými instinkty a šel podle sluchu. Uviděl jsem hlouček mých zaměstnanců, jak koukají na nějaké záběry z bezpečnostní kamery.
"Proboha, co to tu děláte?" zasmál jsem se. "To v televizi nic nehrajou, že už máte takovou krizi a koukáte na záběry z kamery??"
Otočili se mým směrem a jejic tváře ztuhly překvapením. Nečekali mne tu. Ale měl jsem takové tušení, že to nebude jen překvapením. Bylo v tom ještě něco víc. Dva z nich jakoby zakrývali obrazovku.
"Co to tam skováváte?" naklonil jsem se. "No ták…Já se chci taky pobavit!"
"Ale pane….já…já…já…myslím, že tohle byste neměl vidět…"
"Co se děje?" zvážněl jsem a dostal opravdový strach.
Podívali se na sebe a nikdo nevěděl, co má udělat.
"Ukažte, pusťte mi to od začátku…"
Zaváhali.
"No tak, bude to?"
Nedovolili si neuposlechnout můj příkaz a obraz na televizi se rozjel. Chvíli se nic nedělo. Ale pak jsem ji uviděl. Stála tam. Před bránou do Neverlandu. Krásná, živá a v náručí svírala miminko… Má Kate. Bezmyšlenkovitě jsem natáhl ruku a dotkl se jí skrz obrazovku. Po chvíli jsem si uvědomil, že v místnosti je ještě spousta lidí.
"Odejděte prosím…Chci být sám."
"Ale jistě."
"Děkuji." přemohl jsem svůj třesoucí se hlas.
Podíval jsem se na čas záznamu a udělalo se mi zle při představě, co jsem v tu dobu zrovna dělal…A s kým jsem to dělal…Nenáviděl jsem se za to. Přál bych si vrátit to zpět a modlil jsem se za odpuštění. Cítil jsem vztek a hroznou bezmoc. Byla tak blízko!!! Viděl jsem, jak pláče. Viděl jsem, jak se dotýká brány. Viděl jsem, jak je utrápená a sžírá ji bolest stejně tak jako mně. Cítí snad ještě ke mně to samé, co já k ní? Po takové době? Zdálo se to nemožné, ale byl jsem si jistý, že cítí, i když začala žít nový život. Co by tu jinak dělala??? Mé srdce zaplesalo radostí. Ten pocit, že jí na mě ještě záleží mi dodával naději a novou chuť do života…

Když jsem ji viděl s miminkem v náruči, tolik jí to slušelo…Kate bude skvělá maminka…Ten muž, který je jeho otcem, má neskutečné štěstí. Uvědomuje si to vůbec? Já bych dal cokoli, jen abych mohl být na jeho místě…
Z úvah mne vytrhla zvláštní podívaná. Jakoby Kate dávala něco na bránu. Pak odešla. Její odchod mne znova ranil. Chtěl jsem, aby tu bránu otevřela a vrátila se zpět ke mně….Ale odešla a tím se rozplynula má iluze. Má představa. můj sen. Rychle jsem ale popadl sako a šel se podívat k bráně. Vykvetla ve mně nová naděje. Že mi zanechala třeba dopis nebo vzkaz, že se chce se mnou setkat nebo být v kontaktu…

Cesta mi přišla nekonečná. Musel jsem utíkat, jinak to prostě nešlo. Ta vlna očekávání byla téměř nesnesitelná. Otevřel jsem bránu, ale žádný dopis jsem neviděl. Neviděl jsem nic. Ale po chvíli zkoumání jsem si všiml malé kytičky, která byla propletená do nápisu Neverland a se kterou si pohrával vítr. V tu chvíli jsem věděl, že ona je to, co mi tam zanechala. Jemně jsem ji vytáhl a vzal s sebou domů. Takhle květina bude navždy symbolizovat stálé spojení našich srdcí. Ať už jsme kdekoli…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Laneey Laneey | Web | 12. prosince 2010 v 22:57 | Reagovat

noooo Miku ted už je ale pozdě na lítost :-? bude zázrak jestli na tohle kate nepřijde :-| ...ale jsi pašák, dobře si to Julii řekl! Nesaháš jí ani po kotníky..jooo to se mi líbilo :-P ...

vidíš že kate na tebe stále myslí zlato, tak neváhej a vyhledej jí :-) až se podíváš na malého hned ti musí být vše jasné :-)

2 zuzy zuzy | Web | 13. prosince 2010 v 6:17 | Reagovat

Miki, Miku... vidíš cos uděla?..Pohni tím svým krásným zadkem a začni ji hledat! A nedej se odbýt...copak ti to stále nestačí jako důkaz lásky?♥ Kytička uvadne, ale to ty taky jestli s tím nic neuděláš... mazej za jejím otcem.. a to je rozkaz! Jasný! :-)

3 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 13. prosince 2010 v 16:29 | Reagovat

Teda,tak se nám chlapec probral,ale už bylo pozdě takhle si odehnal i tu poslední osobu co mu byla blízká,ale řekl jí to dobře,ale být na jejím místě taky bych se zlobila. Ale když Kate stála u té brány ani ve snu mě nenapadlo že to takhle zakončíš aby ji viděl no super tak snad se konečně rozhouoe a začne ji hledat. Oba si ubližují a naprosto zbytečně. Tak Mike♥ šup,šup utíkej za ní!!!!! ;-)

4 Britanka Britanka | E-mail | Web | 13. prosince 2010 v 21:06 | Reagovat

nechci se opičit po předchozích komentářích :-D já věděla, že ten čas něco symbolizoval :-) jinak Miku znovu ji hledej a jsi takový trouba což nevidíš, že ti je to dítě zajisté podobné :-*

5 Motorka Suzuki Motorka Suzuki | 13. prosince 2010 v 21:08 | Reagovat

Řeknu to rychle, stručně a jasně. Miku, koukej si Kate najít, jinak běda ti!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama