Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone-56.kapitola

21. prosince 2010 v 23:03 | admin |  I won´t be alone
IWBA maly
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





O týden později…

"Tak co si dneska dáte? Jako vždy? Kávu a koblihu?" vykouzlila líbezný úsměv na své tváři a já ucítil, jak se mi opět roztřásla kolena a rozbušilo srdce. kvůli tomuhle jsem nyní každé ráno vstával. Kvůli tomu slyšet opět ten známý a hřejivý hlas. kvůli tomu jak její dlouhé vlasy poletují podél obličeje. Tohle už dál nemůžu zvládnout. Říkal jsem si a tiše se proklínal za lest, kterou jsem ušil sám na sebe.
"Ano děkuji. Jste moc hodná. Jak si to můžete takhle pamatovat? A po takové chvíli. Jsem snad jediný, kdo si dává každé ráno to samé?" Někde v mém nitru jsem ucítil, že teď je ten pravý čas snažit se navázat bližší konverzaci. Předstírat nezájem po celý týden mně stálo opravdu mnoho sil. Věděl jsem, že to bude velmi těžké, ale že až tak moc…
"No…vlastně…jste jediný…a navíc jste nová tvář. To se pak snadno pamatuje. Nechodí sem příliš pravidelných návštěvníků."
"Pracujete zde dlouho?…Promiňte, nic mi do toho není."
"Ne to je v pořádku. Dalo by se říci, že ano…nějakou dobu ano."
"Víte..nechci abys..te si myslela, že šťourám do něčeho osobního..obvykle nic takového nedělám….ale…" na chvíli jsem zaváhal, zda pokračovat.
"Ale?…"
"No…víte, jste tady každý den…a vypadáte hrozně unaveně…Ale tím se vás nechci nějak dotknout…Jen…máte to v očích…"
Chvilku se na mě dívala a přivřela oči a pak odpověděla. "Mte pravdu, ale s prací to nesouvisí…"
"A s čím tedy?" zeptal jsem se najednou bezděčně, bez přemýšlení. Musím se trochu krotit…
"Promiňte, ale do toho vám už opravdu nic není…Řeknu kolegyni, aby vám přinesla to kafe a koblihu."
"Odpusťte mi prosím, já nechtěl. Omlouvám se. Já…nevím co mě to popadlo…"
"To je v pořádku." odpověděla najednou trochu odměřeně a odešla. Cítil jsem se hrozně. Najednou vidět, jak její výraz povadl. Úsměv byl ta tam.

Po chvíli přišla její kolegyně s mou objednávkou.
"Paní…Jessico…"
"Slečna.." přerušila mě a usmála se.
"Ach…Tak tedy slečno Jessico, prosím vás…Já….asi jsem řekl něco špatně Vaší kolegyni. Prosím Vás, mohla byste jí vyřídit, že mě to opravdu mrzí? Nechtěl jsem se jí dotknout…"
"To je v pořádku…"
"Ne…ne, není. Mohla byste se jí třeba zeptat, zda by se mnou nešla na procházku, abych jí vše mohl vysvětlit?"
"Já…nevím…není to nejlepší nápad…."
"Aha…Dobře…tak to nevadí…" byl jsem opravdu skleslý, že jsem udělal velikou chybu.
"Vydržte chvíli, já se jí zeptám." mrkla na mě a má naděje opět vzrostla.

O chvíli později se zpoza dveří opět objevila ta jediná, mnou očekávaná osoba. Z jejího výrazu jsem nedokázal vyčíst, zda mé pozvání přijala či nikoli, ale bylo mi jasné, že se to co nejdříve dozvím….


 *********************

Celý týden jsem byla nucena přemýtat o tom záhadném muži. Ten hlas, ty ruce a hlavně ty oči!…Prostě jsem si byla jistá, že to musí být Michael…Neměla jsem ale žádný důkaz a to jeho odměřné chování mne od toho opakovaně odrazovalo. Každý den jsme vedli tu samou konverzaci a já nepochytila jedinou známku změny či emocí. V jednu chvíli jsem si říkala, že je to on, ale pak mne přepadl strach, že mám opět jen bujnou fantazii a představuji si, jak bych si přála, aby vše bylo. A vlastně…jaká je má představa? Zavřela jsem oči a ponořila se do svých snů…
Michael mně jemně a přitom velmi láskyplně drží za ruku a procházíme se při svitu slunce. Jsme úplně sami. Bez jeho ochranky. Proto má tvář zahalenou pod maskou, aby ho nikdo nepoznal a byl tak v bezpečí. Mně však stačí jeho oči. Nebo to jsem si spíš myslela do chvíle, kdy jsme měli jistotu, že nás nikdo neuvidí a on svou masku sundá. Při pohledu na jeho tvář si připadám tak nicotná. Nedokážu si představit nikoho krásnějšího… Pak mě zezadu obejme a pohupujeme se do rytmu větru, který nám pročesává pramínky vlasů. On mi při tom šeptá něžná a velmi intimní slova. Ta zrychlují můj dech. Cítí to a já vím, že on je na tom úplně stejně jako já…Jeho mužství mi to prozrazuje. A pak mi do vlasů vydechne poslední a potvrzující slova - chci tě…

Rychle jsem otevřela uslzené oči a snažila se zahnat pokračování mých snů do kouta. Mohlo by to příliš bolet…Vlastně už teď to bolelo, ale mohlo by to být mnohem horší. Zakázala jsem si myslet na něco takového…Už dávno, ale dodržet to, je příliš složité. Téměř nemožné.
Jednu věc jsem si však nikdy neodpustila, od té doby, co zde byl ten muž, jsem se musela na Michaela dívat. Když jsem byla doma sama, pouštěla jsem si potají všemožné koncerty, záznamy z televize. Cokoli. Hlavně, že tam byl můj Michael. Neustále jsem se snažila najít spojitosti mezi ním a tím mužem. Bylo absurdní
se o něčem takovém přesvědčovat díváním se na ty záznamy, protože jsem Michaela znala nazpaměť, můžu-li to takto říci…Ale nedalo mi to. Něco mě k tomu muži táhlo. Ta podobnost tam byla příliš veliká, i když jsem se snažila nic si nenalhávat…Jessica neměla ani tušení, že si stále pohrávám s myšlenkou, že by to mohl být Michael…

Když na mne ten muž znova další den v práci promluvil, něco se změnilo. Najednou se dalo číst v jeho výrazu. Přišel mi tak…tak zlomený a smutný…Možná je jen osamělý, říkala jsem si. Snažil se se mnou navázat konverzaci a já byla ráda. alespoň se tak dozvím něco nového. Jeho otázky však začaly směřovat k příliš citlivému místu, o kterém jsem se nechtěla bavit. Ač nerada, náš rozhovor jsem musela raději ukončit.
Po chvíli za mnou přišla Jessica.
"Kate, ten muž ti vzkazuje, že se ti moc omlouvá za své chování a jestli bys s ním nešla na procházku…." usmála se na mě.
"Co..Cože???" zamrkala
jsem. To bylo naprosto nečekané sdělení.
"Nooooo…Kate, když on vypadá tak zmučeně….Nemohla jsem ho odmítnout…musela jsem mu slíbit, že ti to řeknu…Já nevím, co ti pověděl, ale očividně ho to moc mrzelo…A chtěl by ti vysvětlit, proč se tak chová." orodovala za něj.
"Jess, já…já nevím…Nějak se na to necítím…"
"Kate, vždyť je to jen procházka…"
"No to sice je, ale…" představila jsem si, jak se procházím s Michaelem a děláme jako že se neznáme…bláznivá představa…ale co když je to skutečnost??? nemohla chápat tu mou zdrženlivost.
"No tak Kate, udělá ti to dobře. Jen běž."
"Proč mě do toho tak nutíš?? Jestli se ti líbí tak jdi sama!" soptila jsem.
"Protože jsi příliš sama. A on je očividně velký gentleman. Jen jdi."
"Ne, já nemůžu…"
"Kate, Mika ti pohlídám…neboj." popostrkovala mě ven ze dveří. Bránila jsem se, jenže on
pak zachytil můj pohled a už bylo pozdě couvnout. Vztyčila jsem hlavu a namířila si to přímo k němu…Ani nevím, co mu vlastně chci říct…


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Laneey Laneey | Web | 21. prosince 2010 v 23:14 | Reagovat

jeeeeeeeeeeeej chudák muj malej 8-O  to je šmudlik :-) :-* ..tolik jí miluje že se mu divím, že se tak dlouho drží ty jo :-) ...a kate je teda dobrá :-D sledovat každej záznam z koncertů :-D její srdce ví že je to mike...její jediná láska :-)...jen doufám, že s ním na tu procházku půjde... a mike se neovládne a odhalí jí svou totožnost :-* :-)  :-)  :-)  ... strašně nutně potřebuji pokračování O_O  :-D  :-)

2 Britanka Britanka | E-mail | Web | 21. prosince 2010 v 23:50 | Reagovat

Are you kidding me? já potřebuju nutně dál!!!! :D:D:-D

3 zuzy zuzy | Web | 22. prosince 2010 v 6:11 | Reagovat

Konečně se Kate sen vyplní ... dbře to cítí, že je to ON! zase budou spolu a a sami..a to by bylo aby to jeden z nich vydržel.. prostě musí na procházku a fofrem.. :-) a přidávám se k ostatním taky potřebuju pokráčo.....

4 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 23. prosince 2010 v 9:24 | Reagovat

Jéé to je moc krásný díl. Kate cítí v srdci že je to on je vidět že ho opravdu miluje. No a Mike se teda drží fakt ho obdivuju,mít ji tak blízko a nemoct se ji ani dotknout,no doufám že půjde na procházku a konečně se to prolátne,že je to Mike a trochu si aspoň vysvětlí jak to jejich velké nedorozumění vzniklo!!!! ;-). Jo a fakt nutně potřebuju další díleček!!! ;-)

5 Alča Alča | 23. prosince 2010 v 9:32 | Reagovat

Jééé děkuji všem moc, dílek určitě budee :-D  :-D  doufám, že dneska :-) pracuje se na něm... :-)

6 Růžena Růžena | E-mail | 23. prosince 2010 v 12:51 | Reagovat

Už se moc moc moc těším, až bude další díleček:), a až Kate s Michaelem budou konečně zase sami, budou si moct všechno vysvětlit, poradne si popovídat:). . .  Mám z toho velikou radost:). Děkuji:)

7 zuzy zuzy | Web | 29. prosince 2010 v 23:11 | Reagovat

ahojky... jdu žebrat o další dílek :-)  prosíííííííííím, smutě koukámmmmmmmm ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama