Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone-57.kapitola

29. prosince 2010 v 23:48 | admin |  I won´t be alone
IWBA maly
I WON´T BE ALONE - Povídka, která je opět založena pouze na mé fantazii. Hlavní roli v ní však tentokrát ztvárňuje Michael Jackson. Příběh je vyprávěn z jeho pohledu a je zaměřen více na něj jako člověka než jako hudebníka a skvělého tanečníka. Více o příběhu prozrazovat nechci, takže hezky čtěte :-)

... kapitolu najdete v celém článku...





Spěšně jsem zavřel rozečtenou knihu, když se ke mně blížila svým ladně vlnivým krokem. Můj žaludek byl stažený nervozitou, v krku mi vyprahlo. Co asi odpoví? Mé srdce tajně doufalo, že to její bude mít alespoň na chvíli opět pro sebe…
Přistoupila ke mně, chvíli měla do široka rozevřené oči. Byla zmatená? Jakoby sama ještě neznala odpověď. Čekal jsem. Ale to čekání mě neskutečně sžíralo. Strach ve mně pomalu rostl. Beznaděj se už pomalu začala rozlévat v mém těle, když v tom konečně promluvila.

"Nemůžu jít jen tak ven s někým, koho vůbec neznám." rozhodila rukama.
"Jistě…." odmlčel jsem se. "To chápu…Děláte jen dobře." Svým způsobem jsem byl rád, že si nezahrává se svým životem. samozřejmě, když pominu fakt, že jsem to já. Kdyby to byl někdo neznámý, nechtěl bych, aby s ním šla…
"Ne nechápete.." opravila mě a přisedla si na vedlejší židli. "Vždyť neznám ani Vaše jméno…Nevím o Vás vůbec nic..Vím jen, že sem chodíte každé ráno a dáváte si koblihy a kafe. To ale nestačí. Jméno..to je takový základ, nemyslíte?" šibalsky se jí nadzvedl levý koutek rtů..
"Ale jistě…promiňte… Mé jméno je Ben." doufal jsem že si nevšimla malého zaváhání a jak těžkopádně jsem jméno vyslovoval.
Usmála se "Těší mě." napřáhla ke mně ruku v seznamovacím gestu "Jsem Kate Smithová."

V mé hlavě právě zazvonilo na poplach. Nastala chvíle, kdy jsem měl opět ucítit její dotek. Obklopil mne strach. Mělo se stát něco, po čem prahnu neskutečně dlouhou dobu. A teď je to tady.Od té chvíle mne dělí jen pár vteřin…Mé srdce bylo jako splašené.
Uchopil jsem její dlaň a naše těla se svým způsobem opět spojila. S potěšením jsem naše propojené ruce pozoroval a stále si nechtěl připustit, že to, co se děje, je realita. Měla tak hebkou a malou ruku. Byla něžná a mladistvá. Její ruka byla jako je ona sama...
"A já Ben Hanson. Také mně nesmírně těší." promluvil jsem k jejím očím, které mne hypnotizovaly. Znervózňovalo mne to. Náhlé zazvonění telefonu mne polekalo, až jsem sebou ucukl. Kate se vymanila z mého sevření, abych mohl volat. Omluvně jsem se na ni podíval a naznačil jí ať nikam neodchází.
"Halo?"
---
"Jistě."
---
"Ne to je v pořádku. Víš co, já ti zavolám za chvíli ano?" Vydrž."

"Omlouvám se Vám.."
"Vy se pořád jen omlouváte! To děláte doma i manželce? Ta musí být..."
"Ne...nejsem ženatý. Ale mohl jsem být..." Přerušil jsem ji. Její poznámka mne ranila. Sklopil jsem zrak, aby neviděla, jak se mi do očí pomalu derou slzy.
"Nic mi do toho není, promiňte." zvedala se k odchodu. Spěšně jsem ji chytl jemně za ruku.
"Budeme muset naší procházku odložit. Potřebuji si něco zařídit. Co byste řekla zítřku? Hodilo by se Vám to?"
"Zítřek je perfektní." usmála se.
"Tak tedy zítra. Budu se velmi těšit." Oblékl jsem si svůj černý kabát, protáhl se kolem ní a odešel. Po cestě jsem vytáhl telefon a musel zavolat zpět.

 *********************

Když zavíral svou knihu, spatřila jsem důkaz, který jsem potřebovala. Mezi stránkami měl vloženou vylisovanou kytičku a mně se před očima vybavil moment, kdy jsem mu ji dávala do věnce u brány Neverlandu. Mé srdce jásalo! Nahlas křičelo - Já to vědělo, že je to on!
Přímo tančilo. Vyhrálo ukrutný boj. Ale já nyní měla problém! Rychle vymyslet, co teď udělám…Nejraději bych mu skočila kolem krku, kdybych nebyla tak zbabělá a dokázala se mu po tom všem podívat do tváře samozřejmě. Ale uvědomila jsem si, že když má masku, komunikace s ním se mi teď zdála jednodušší. Možná je to tím, že kousek mého svědomí je oblblý jinou i když umělou tváří. Je to hloupé a směšné. Znám se a vím, že kdyby stál přede mnou Michael v celé své kráse, musela bych se hanbou propadnout. Ale takto jsem dokázala dokonce říct souvislou větu.
Jak jsem mohla být tak blbá a nesehnat si důkaz, že mne podvádí?? To jsem celá já, jednám příliš impulzivně a zbrkle...Jsem teď matka a musím se naučit chovat se rozvážně. Tohle všechno se vůbec nemuselo stát! A je zde jedna věc, na kterou bych chtěla znát odpověď. Co tady dělá. Přece kdyby přijel za mnou, neměl by masku. Nebo snad ano? Musím na to přijít. Možná netuší, že vím, že je to on. A toho se budu držet. Budu s ním hrát jeho hru. I když to bude těžké...Budu tančit, tak jak zpívá. Něco mu dlužím…
Došlo mi, že na mě kouká a jeho oči se dožadovaly mého stanoviska na jeho nabídku. Teď když vím, že je to Michael, snáze se mi v něm čte...Viděla jsem naději. Jak doufá, že ho neodmítnu. Copak si neuvědomuje, že to ani nejde? A ani nechápu, jak se se mnou může ještě bavit…po tom všem.Musela jsem mu tollik ublížit. To, že se zde objevil považuji za mou novou šanci. Šanci odčinit, co jsem způsobila….
V jeho očích se objevil záblesk slz, když jsem jeho nabídku přijala. Nedokázala jsem říct, jestli se na naší procházku těším. Nevím, co očekávat. Chce si snad promluvit narovinu? O samotě? Bezesvědků?…Nervozita ve mně by se dala krájet. Ale nedokázala jsem ho omítnout. Ne po tom všem….
Nervozitu však vystřídalo zklamání, když naše procházka musela být odložena. Kvůli jeho práci. Neřekl to, ale co jiného. Znám ho příliš dobře. obětoval jí skoro všechno…
Když odcházel a protáhl se kolem mě, jeho rozepnutý kabát rozvířil vzduch v místnosti. zhluboka jsem vdechla jeho vůni. Byla tak sladká. Chyběla mi. Každou noc, když jsem usínala…A teď jsem se mohla těšit, až mne jeho vůně zítra opět políbí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Britanka Britanka | E-mail | Web | 30. prosince 2010 v 1:47 | Reagovat

krásný a zároveň smutný dílek :-)

2 zuzy zuzy | Web | 30. prosince 2010 v 8:59 | Reagovat

No, jsem zvedavá, jestli t oa vydrží předstírat a tu chemii, která je mezi nimi obelstí... já bych se na něj asi vrhla hned po té, co mi podal ruku.... :-) Je dobře, že si Kate uvědomila to jak byla hloupá...a bude se snažit napravit to.. a ukáže mu syna!♥

3 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 30. prosince 2010 v 11:41 | Reagovat

No to je super,že ho poznala,teď sem zvěda jak to bude pokračovat když se budou jeden druhého na něco ptát a pozorovat reakci!!!!A vůbec o sobě nepochybuj je to moc hezky napsaný už se těším na další!!!! :-D

4 Motorka Suzuki Motorka Suzuki | 30. prosince 2010 v 22:19 | Reagovat

Díl že nic moc? Kdyby byl nic moc, nechci další!! :D Bože! Potřebuju další :D! Doufám, že už se poznají a dají si pořádného hubana :-D:-D!

5 Laneey Laneey | E-mail | Web | 31. prosince 2010 v 0:04 | Reagovat

juuuuuuuuuuuu čumáček malej jakej měl strach že ho odmítne , to je pusinkááá :-P ..je skvělé že ho kate hned poznala je to holka šikovná :-) ...doufám že se procházka vyvede :-P  :-P  :-D a jak tady říká Suzuki....mohli by upadnout někam do křoví ne?? :-D toho si jistě nikdo nevšimne :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama