Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone-64.kapitola

26. listopadu 2012 v 19:08 | admin |  I won´t be alone
Znáte ten pocit, kdy si myslíte, že už víte, co je dokonalé štěstí a pak jste překvapeni, když zjistíte, že může být ještě lépe? Tak přesně takhle jsem se cítil ve chvíli, kdy jsem v náruči držel svého syna. Michael je krásné miminko, tak jako každé, ale pro mne je tím nejkrásnějším, protože je symbolem a plodem skutečné a pravé lásky. Prozkoumával mne svýma velkýma blýskavýma očima a jakoby říkal "Já vím, kdo jsi...Ty jsi můj táta..."
"Děkuji ti za něj, Kate..." Na víc jsem se nezmohl, ale ona věděla, jak tyto má slova myslím. Chtěl jsem jí říct, jak moc ji obdivuji za to, jak vše sama zvládla, ale také to, že kdyby nebyla paličatá a já nebyl hlupák, na nic z toho sama být nemusela. Pro tuto chvíli jsem si své myšlenky nechal raději jen pro sebe.

Nechtěl jsem se dohadovat. Jen si tuhle chvíli vychutnat.
"Nejraději bych ho už nepustil z náruče."
"No budeš muset...Alespoň na chvíli." Oponovala Kate.
Nechápavě jsem se na ní zadíval.
"Už má hlad." dodala s úsměvem. "Leda, že bys..."
"Co?" vypadlo ze mě zbrkle a i mě samému to znělo zděšeně, ale nemělo to tak znít!
"Leda že bys ho chtěl nakojit sám."
"Velmi vtipné." Předal jsem jí ho. Ručičkama už se sápal po mamince. "Nechám vás v klidu o samotě..."

Vím, že se to nemá, ale nemohl jsem si pomoct. Musel jsem je potajmu pozorovat. Kate mateřská role tak slušela, že jsem z ní nemohl spustit oči. Nerozuměl jsem tomu, ale pocit štěstí byl najednou ta tam a místo něj se do mého nitra vkradla nejistota. Dostal jsem strach z budoucnosti. Vím, že bych měl být šťastný a já jsem šťastný, ale abych byl upřímný - mezi námi s Kate se toho stalo už tolik, že si nejsem jistý, zda to mezi námi bude tak jako dřív. Mám strach, že nebude. Mám hrozný strach... Ale Kate a malý pro mě znamenají všechno. Tak dlouho jsem čekal na tuhle chvíli a nesmíme naší šanci promarnit. Nedovolím to. Ale každou chvílí se schylovalo k nevyhnutelnému a já vím, že naše upřímnost bude chvílemi i bolet. Ale také vím, že pro pokračování našeho vztahu je to nezbytný krok...

"Hotovo ty šmíráku."
Automaticky jsem zrudl. "Promiň...nešlo přestat se na tebe dívat... Kate, mohla by ti Jess dnes večer ještě Mika pohlídat? Rád bych...No rád bych, abysme si dnes promluvili...víš...jak jsem říkal..."
"Ale jistě." Posmutněla a mne to ještě více vykolejilo. Sdílí snad stejné pocity?
"Musím teď běžet, večer tě vyzvednu, souhlasíš?"
"V sedm?"
Přikývl jsem. "Opatrujte se." Oba jsem políbil na čelo a odešel.

Auto zastavilo před domem. Za chvíli nastane tolik obávaná chvíle. Hlavou mi poletovaly nereálné nápady typu: Co kdybych Kate nevyzvedl? nebo Co kdybych jí řekl, že to necháme být? Co kdybychom minulost nechali minulostí?...Ale věděl jsem, že to není možné - kvůli našemu synovi. To kvůli němu musíme udělat vše proto, abychom mu vytvořili šťastnou rodinu. A pokud si teď nepromluvíme, minulost, kdy jsme byli od sebe, by mezi námi mohla v budoucnu napáchat škody…
Sebral jsem veškerou odvahu, vystoupil z auta a zazvonil na zvonek…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 26. listopadu 2012 v 21:24 | Reagovat

ˇUplně si Mika dokážu představit jak svýho kloučka nechce pustit z rukou, kdyby to šlo, snad by ho i sám kojil:D Prostě si to užívbá a i to šmírování, vsadím se, že i trošku žarlí na ten "obal" toho krmení..:D a Jasně, koukej to dát s Kate dopořádku, nebo se dál budete trápit.. už toho bylo dost, hejni tím svým krásným zadkem a vymysli nějaké kloudné řešení..

2 Laneey Laneey | Web | 26. listopadu 2012 v 21:26 | Reagovat

O_O tak teď sem tak našponovaná až to bolí !! nevím jestli se mě to má líbit nebo ne 8-O dílek je úžasný, precizně napsaný ..ale Mike má pochyby a to se mě nelíbí :-| Kate to vycítí a ještě se stáhne zpátky :-( takže Miku musíš na ní skočit jako šelma rozumíš ?? :D no dobře tak ještě ne no... ale když :-D radši nic.. :D no docela mám strach z toho jejich rozhovoru .. :-x

3 amonikam amonikam | 2. prosince 2012 v 22:08 | Reagovat

Tak jsem konečně povídku dočetla až sem a můžu čekat na další dílky :-) byla jsem napjatá jak jejich rozhovor bude probíhat a probíhal jak nejlépe mohl :-) to jejich milování vrrrr :-D A pak Michael chová svého synka jak kouzelné:-) tak uvidíme jakbudeme pokračovat :-) každopádně s dílkem neotálej, už nemám nic v zásobě, už budu muset napjatě čekat jako ostatní čtenářky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama