Má fantazie je bohatá a tak mám potřebu své představy ventilovat ven prostřednictvím svých příběhů.
Ve stylu psaní se mám co učit, ale to nezlepším, pokud nebudu psát. Ať se vám zde líbí...

I won´t be alone-65.kapitola

5. prosince 2012 v 12:42 | admin |  I won´t be alone

Moje zlatíčka...tímto bych chtěla oznámit takvou věc...Tímto dílkem jakoby končí pomyslná první řada povídky...Proč to mám takhle rozdělený? Protože teď se s dějem posuneme trošíčku dál. Ještě nejsem úplně rzohodlá, ale dál možná budu psát ve třetí osobě...no ještě uvidím, musím to promyslet. Tak ať se dílek líbí.... :-)

Seděli jsme v restauraci a popíjeli víno. Byly by to dokonalé chvilky...KDYBY...Kdybychom před sebou neměli nepříjemný a přesto upřímný rozhovor. Tedy alespoň z mé strany...
"To napětí by se dalo krájet Miku..." poznamenala Kate "Nechtěl bys tedy přejít k věci, ať to máme za sebou?"
"Promiň já....V podstatě nevím jak začít.." odmlčel jsem se "Změnila jsi se. Nebývala jsi až tak přímočará. Zbrklá to ano...ale..."
"Sakra z tebe to leze jak z chlupatý deky, vážně. Ano změnila. Zažila jsem toho za poslední dobu tolik, že to člověka prostě ovlivní." rozčilovala se, ale záměrně jsem jí nechával pokračovat...ve vzteku se člověk nejsnáze vypovídá..."Jo máš pravdu, chceš říct, že za všechno si můžu sama a skutečně! Je to tak. Prostě jsem byla pitomá. No a co? Každej dělá chyby, obzvláště, když je mladej, no ne?"


"Já ale přece nic takového nechtěl říct, Kate." chtěl jsem ji uchopit za ruku, ale vymanila se. Opětovně jsem se už nepokoušel. "Chtěl jsem jen říct, že zdaleka neneseš vinu jen ty sama. Měl jsem ti to říct, co se děje. Že vím o tvých nočních můrách...měl jsem tě za neskutečně křehkou bytost a já cítil potřebu tě chránit. Ale až teď si uvědomuji, že seš mnohem silnější než jsem si myslel. Společně s tím mi dochází, že ve své podstatě jsem tě asi až tak úplně neznal Kate a to mě děsí a zraňuje. Vím, že jsem tě miloval a stále miluji, ale zjištění, že jsem tě...podcenil, mne rmoutí. Víš já..a když jsem tě navíc viděl s malým u brány Neverlandu...."chtěl jsem říct tolik věcí, že jsem motal páté přes deváté.
"Jak víš, že jsem tam byla?" zaujala jí zmínka o Neverlandu. Jak jinak.
"Já....viděl jsem tě na kameře..."
"Tys věděl, že tam jsem a nepřišels za mnou??" vykřikla rozohněně.
"Promiň, ale to tys ode mě odešla...Já jen respektoval tvé přání! Bylo to sakra těžký, to mi věř! Ale víš jaký jsem! Snažím se respektovat přání druhých!" rozčilovalo mě , že se na mě tak zlobí. "Víš vůbec, jaký to bylo, když jsem tě měl znova na dosah? Stačilo tak málo! Tolik jsem toužil mít tě znova u sebe...Jenže já ... když jsem...."
"Když jsi co?!"
"Chci tě poprosit za jedno velké odpuštění Kate..Bez něj s tebou nedokážu být...Proto jsem si chtěl promluvit...Byl jsem zoufalý a byl jsem rozhodnutý na tebe zapomenout a tak jsem...Snažil jsem se začít znova...s..."
"S Julií, je to tak?"
"Ano..ale to není všechno...Chvíli předtím, než jsem tě uviděl na té kameře, jsem se s ní..."
Její jedinou odpovědí byla stékající slza po tváři.
"Odpust mi..prosím..." zašeptal jsem naléhavě.
"Neboj se...já tě chápu...vážně. Přece bys kvůli mě nežil do konce života v celibátu no ne? Nemohl jsi vědět, že se objevím...a je pravda, že si za to z velké části můžu sama...to si musím přiznat. To já tě od sebe odehnala, takže si to nevyčítej ano? Co se stalo, stalo se."
"Skutečně?" nebyl jsem si tak úplně jistý.
"Jistě..přiznávám...jsem trochu...překvapená, musím to vstřebat, ale to bude dobrý. Uvědomila jsem si, že malý Mike a ty jste pro mne to nejdůležitější a udělám všechno proto, abychom mu vytvořili pravou rodinu...Ale...chtěl jsi vědět ještě něco ode mě ne?"
"Ach Kate...jsem tak rád za tyhle tvoje slova...Chtěl bych tě tak obejmout..."
"Tak proč to neuděláš?"
"Protože před chvílí se odtáhla..."
Zkoumavě se na mě podívala, naklonila se ke mně a vášnivě mě políbila.
"Hmmmm...to bylo lepší než objetí..." poznamenal jsem.
"Taky si myslím..." zasmála se a rukou mne pohladila po hrudi.
"Co kdybys mi ten tvůj příběh pověděla.." políbil jsem jí "...v postýlce, hm?"
Tiše a až moc vyzývavě se zasmála a společně jsme odešli...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 amonikam amonikam | 5. prosince 2012 v 14:58 | Reagovat

Tak to byla jízda :-) jak po sobě štěkali, Myslím, že Kate to vadí víc než tvrdí. Nějak uvnitř ní ji tohle bude trápit, ale možná v Mikově narůčí zapomene. což by bylo fajn, ale jak tě znám ty jim ještě pěkně přitopíš :-D

2 Zuzy Zuzy | Web | 5. prosince 2012 v 15:25 | Reagovat

Tak konečně smír! Můžou začít všichnitři.. zmnka o té brámě v Neverlendu, ano bylo to smutné, jak tam stála a myslím i strřila za bránu nějakou kytičku, kterou si Mike schoval..  Tak šup , ať je usmiřovačka a malej Mike může mít sestřičku!:d těším se na pokračování..  MOC! ♥

3 Starlight Starlight | Web | 6. prosince 2012 v 13:30 | Reagovat

šup šup do postýlky :-D je pěkné, že si to (skoro) všechno řekli, a jak si Michael dává pozor, ještě si moc není jistý, když se odtáhla :-|  ale potom se nám nějak rozjel, chtěl by hřešit ten náš samec ;-)  :-D

4 Laneey Laneey | Web | 8. prosince 2012 v 14:38 | Reagovat

mám z toho takovej zvláštní pocit..vypadá to dobře ale překonají to ? budu doufat že ano ;-) pokračování ale vypadá velice slibně :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama